O plemeni

28. února 2008 v 19:19 | Monča
Kůň slunce, kůň zlatý, nebeský, okřídlený, tak bývají nazýváni achaltekinští koně.
Tento kůň byl v dávných dobách zasvěcen bohu slunce. Patří do skupiny orientálních koní, podskupiny koní íránských. Je považován za přímého potomka starověkých koní perských-nisejských. Typově se blíží více anglickému než arabskému plnokrevníku. Literatura tyto koně popisuje jako souhrn konvenčních exteriérových vad. Achal Teke jsou opravdu pro oko zvyklé na "běžné" koně poněkud neobvyklí. Jsou v koňském světě něco podobného, jako ve světě psů chrti, nebo ve světě koček orientálky. Jsou výrazně štíhlí s dlouhými liniemi, s vysoko nasazeným dlouhým krkem a výrazným kohoutkem. Většina lidí považuje za největší ozdobu koně dlouhou, hustou vlající hřívu. Pro achaltekince je záplava bujné hřívy vzácností. Jejich znakem je přesný opak, mnohdy chybí kštice a hříva téměř zcela. Na výstavách se většinou hříva oholí úplně a nechá se vyniknout jejich dlouhému štíhlému krku. Zvýrazní se tím celková majestátní krása, štíhlost a elegance těchto koní. Nemohou se sice chlubit záplavou husté hřívy, ale o to více upoutá jejich výrazný lesk a nádherný plavný pohyb. Naprostým unikátem mezi koňskými plemeny jsou oči achaltekinců. Oko bývá opatřeno tzv. kapucí a vytváří zvláštní "orlí pohled". Všichni Achal-Teke sice nemají tento typ oka, ale je velmi žádané a ceněné. Pokud se setkáme s jedincem, který byl tímto okem obdařen, tak nám jeho pohled z paměti dlouho nevymizí.
HISTORIE
Domovinou Achal Teke je oblast jižního Turkmenistánu. Nehostinné podmínky pouště Karakum umožnily přežít jen nejtvrdším a nejodolnějším. Kůň putoval se svým pánem v úmorném vedru za nedostatku vody, snášel mrazivé noci v poušti a to vše při minimálních nárocích na krmení. Tvrdé podmínky formovaly achaltekince a takový tento kůň je. Dobrý kůň byl vždy osobní pýchou majitele a byl velmi ceněn. Bývali zdobeni krčními a hrudními ozdobami tepanými ve stříbře a posázenými drahými kameny. Jejich množství demonstrovalo bohatství a postavení majitele ve společnosti. Do bojů bývali vybaveni ochrannými štíty. Zdobené "obojky" zvané aladža, tkané stejným způsobem jako tradiční turkmenské koberce, ochraňovaly koně proti démonům. Tato tradice se zachovala až do dnešních dnů, na výstavách vídáme ozdobené koně /dnes už jen symbolicky/, a neodmyslitelně to k nim patří. Nezbývalo mnoho a zlatí koně zmizeli navždy. Nikita Chruščev označil tyto koně za buržoazní přežitek a jako takový měli být zlikvidováni. Jejich stavy rychle klesaly, zbytky těchto koní čítaly zhruba 300 kusů. Dnes se jejich počet přece jen zvyšuje, stavy čistokrevných koní čítají celosvětově zhruba 3 000 kusů. Vezmeme li v úvahu, že jen v České republice je např. českých teplokrevníků asi 5000 vidíme, jak je celosvětový stav achaltekinců nízký. To samozřejmě s sebou nese i vysokou hodnotu těchto koní. Často bývají dáváni jako dary státníkům. Vlastnictvím se může pochlubit např. britská královna Alžběta II., americký expresident Bil Clinton, britský expremier John Major a samozřejmě ruští státníci.
VYUŽITÍ
Dostane li se nám do rukou kniha o koních, ve které je alespoň krátce popsán, dočteme se většinou o jejich tvrdohlavosti, paličatosti a špatné ovladatelnosti. Jediným kladem, který jim v žádné literatuře není upírán je jejich jedinečný pohyb a vytrvalost. Tento kůň je skutečně obdařen velice lehkým, vznosným a prostorným chodem. Často mu ale bývá přisuzován pouze ve cvalu a klus se naopak popisuje jako tvrdý a nepříjemný. Ráda bych toto mínění poopravila, nejen cval, ale i klus je velice pohodlný a pro jezdce příjemný. Pochopitelně jsou mezi těmito koňmi rozdíly, některý je v pohybu lepší, jiný horší stejně jako u jakéhokoliv jiného koně. Ne každý anglický plnokrevník je rychlý a každý teplokrevník nemusí být dobrý skokan či vynikat v drezůře. U každého koně je třeba zvolit cestu, která mu "sedí" a vyhovuje. Tito koně jsou úžasně odolní a tvrdí, jsou jako stvoření pro dlouhé trasy a to je přímo předurčuje k vytrvalostním jízdám. Výkonnostní zkouška na trase Ašchabád - Moskva v roce 1935, ve které tito koně urazili vzdálenost 4 300 km za 84 dní nebyla dosud překonána. Koně Achal Teke jsou ale rovněž dobří skokani, jako příklad za všechny použiji hřebce Araba /m.j. účastník jízdy Ašchabád-Moskva/, který soutěžil v různých jezdeckých disciplínách. Tento hřebec byl rekordmanem ve skoku mohutnosti překonanou výškou 219 cm. Vezmeme li v úvahu poměrně malou výšku těchto koní, která činí zhruba 155 - 158 cm je tento výkon obdivuhodný. Pokud se podíváme na parkurové koně, kteří jsou vidět na kolbištích a porovnáme je s výškou Achal Teke, neměli by mít tito poměrně malí koně téměř žádnou šanci. Na šampionátu achaltekinských koní, který je každoročně pořádán v Moskvě, se koně účastní zcela běžně soutěží nejvyšší obtížnosti.

Nutno podotknout, že mne udivovaly výkony jezdců které byly velice průměrné a o to více překvapovala dobrá ovladatelnost těchto koní a jejich ochota k práci. Drezurní předpoklady Achal Teke potvrzuje hřebec Absent, který je shodou okolností synem již zmíněného Araba. Tento hřebec vyhrál v roce 1960 olympijské hry v Římě se Sergejem Filatovem v sedle. Na OH v Tokiu v roce 1964 se tento kůň, tentokrát s jezdcem Ivanem Kalitou umístil třetí a o 4 roky později na OH v Meksiku jako čtvrtí. Myslím, že jejich jedinečný a vznosný pohyb by mohl být právě v drezurních soutěžích dobře využit. Z dalších sportovních úspěchů můžeme zmínit hřebce Sengara, člena amerického olympijského týmu ve všestrannosti. Dále hřebce Sotschiho, který se v loňském roce ve švýcarském Mistrovství juniorů umístil na druhém místě. Krev Achal Teke koluje v žilách mnoha jiných plemen koní např. trakénských přes hřebce Turkmen Atty, a díky např. hřebcům Darcy White Turk a Darcy Yelow Turk i v krvi anglického plnokrevníka. Plavý hřebec Garut, jenž byl prvním achaltekincem v České republice působil jako plemeník v teplokrevném chovu. Z jeho potomků zmiňme Granda Kinského, který v sedle s L. Půlpánovou exceloval ve westernových soutěžích, nebo plemeníka ERC Mnětice jménem Alois (po Ascot z Novela, po Garut). Většímu rozšíření těchto koní ve sportu zřejmě brání jejich nízký počet, vysoká pořizovací cena a v neposlední řadě nedůvěra v jeho poměrně malý vzrůst. Tady je třeba říci, že je snaha o zvýšení jeho kohoutkové výšky, aby byl lépe využitelný ve sportu. Nesmí však být výška na úkor typičnosti plemene a celkové souměrnosti koně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká je vaše neoblíbenější zpěvačka?

Lady Gaga 24.1% (118)
Alesha Dixon 17.1% (84)
Alicia Keys 4.9% (24)
Beyonce 7.3% (36)
Britney Spears 6.1% (30)
Cascada 7.8% (38)
Inna 14.9% (73)
Kesha 10% (49)
Leona Lewis 4.1% (20)
Lily Allen 3.7% (18)

Komentáře

1 janule janule | E-mail | 1. února 2009 v 17:00 | Reagovat

Miley Cyrus

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama