Únor 2008

O plemeni

28. února 2008 v 19:19 | Monča
Kůň slunce, kůň zlatý, nebeský, okřídlený, tak bývají nazýváni achaltekinští koně.
Tento kůň byl v dávných dobách zasvěcen bohu slunce. Patří do skupiny orientálních koní, podskupiny koní íránských. Je považován za přímého potomka starověkých koní perských-nisejských. Typově se blíží více anglickému než arabskému plnokrevníku. Literatura tyto koně popisuje jako souhrn konvenčních exteriérových vad. Achal Teke jsou opravdu pro oko zvyklé na "běžné" koně poněkud neobvyklí. Jsou v koňském světě něco podobného, jako ve světě psů chrti, nebo ve světě koček orientálky. Jsou výrazně štíhlí s dlouhými liniemi, s vysoko nasazeným dlouhým krkem a výrazným kohoutkem. Většina lidí považuje za největší ozdobu koně dlouhou, hustou vlající hřívu. Pro achaltekince je záplava bujné hřívy vzácností. Jejich znakem je přesný opak, mnohdy chybí kštice a hříva téměř zcela. Na výstavách se většinou hříva oholí úplně a nechá se vyniknout jejich dlouhému štíhlému krku. Zvýrazní se tím celková majestátní krása, štíhlost a elegance těchto koní. Nemohou se sice chlubit záplavou husté hřívy, ale o to více upoutá jejich výrazný lesk a nádherný plavný pohyb. Naprostým unikátem mezi koňskými plemeny jsou oči achaltekinců. Oko bývá opatřeno tzv. kapucí a vytváří zvláštní "orlí pohled". Všichni Achal-Teke sice nemají tento typ oka, ale je velmi žádané a ceněné. Pokud se setkáme s jedincem, který byl tímto okem obdařen, tak nám jeho pohled z paměti dlouho nevymizí.
HISTORIE
Domovinou Achal Teke je oblast jižního Turkmenistánu. Nehostinné podmínky pouště Karakum umožnily přežít jen nejtvrdším a nejodolnějším. Kůň putoval se svým pánem v úmorném vedru za nedostatku vody, snášel mrazivé noci v poušti a to vše při minimálních nárocích na krmení. Tvrdé podmínky formovaly achaltekince a takový tento kůň je. Dobrý kůň byl vždy osobní pýchou majitele a byl velmi ceněn. Bývali zdobeni krčními a hrudními ozdobami tepanými ve stříbře a posázenými drahými kameny. Jejich množství demonstrovalo bohatství a postavení majitele ve společnosti. Do bojů bývali vybaveni ochrannými štíty. Zdobené "obojky" zvané aladža, tkané stejným způsobem jako tradiční turkmenské koberce, ochraňovaly koně proti démonům. Tato tradice se zachovala až do dnešních dnů, na výstavách vídáme ozdobené koně /dnes už jen symbolicky/, a neodmyslitelně to k nim patří. Nezbývalo mnoho a zlatí koně zmizeli navždy. Nikita Chruščev označil tyto koně za buržoazní přežitek a jako takový měli být zlikvidováni. Jejich stavy rychle klesaly, zbytky těchto koní čítaly zhruba 300 kusů. Dnes se jejich počet přece jen zvyšuje, stavy čistokrevných koní čítají celosvětově zhruba 3 000 kusů. Vezmeme li v úvahu, že jen v České republice je např. českých teplokrevníků asi 5000 vidíme, jak je celosvětový stav achaltekinců nízký. To samozřejmě s sebou nese i vysokou hodnotu těchto koní. Často bývají dáváni jako dary státníkům. Vlastnictvím se může pochlubit např. britská královna Alžběta II., americký expresident Bil Clinton, britský expremier John Major a samozřejmě ruští státníci.
VYUŽITÍ
Dostane li se nám do rukou kniha o koních, ve které je alespoň krátce popsán, dočteme se většinou o jejich tvrdohlavosti, paličatosti a špatné ovladatelnosti. Jediným kladem, který jim v žádné literatuře není upírán je jejich jedinečný pohyb a vytrvalost. Tento kůň je skutečně obdařen velice lehkým, vznosným a prostorným chodem. Často mu ale bývá přisuzován pouze ve cvalu a klus se naopak popisuje jako tvrdý a nepříjemný. Ráda bych toto mínění poopravila, nejen cval, ale i klus je velice pohodlný a pro jezdce příjemný. Pochopitelně jsou mezi těmito koňmi rozdíly, některý je v pohybu lepší, jiný horší stejně jako u jakéhokoliv jiného koně. Ne každý anglický plnokrevník je rychlý a každý teplokrevník nemusí být dobrý skokan či vynikat v drezůře. U každého koně je třeba zvolit cestu, která mu "sedí" a vyhovuje. Tito koně jsou úžasně odolní a tvrdí, jsou jako stvoření pro dlouhé trasy a to je přímo předurčuje k vytrvalostním jízdám. Výkonnostní zkouška na trase Ašchabád - Moskva v roce 1935, ve které tito koně urazili vzdálenost 4 300 km za 84 dní nebyla dosud překonána. Koně Achal Teke jsou ale rovněž dobří skokani, jako příklad za všechny použiji hřebce Araba /m.j. účastník jízdy Ašchabád-Moskva/, který soutěžil v různých jezdeckých disciplínách. Tento hřebec byl rekordmanem ve skoku mohutnosti překonanou výškou 219 cm. Vezmeme li v úvahu poměrně malou výšku těchto koní, která činí zhruba 155 - 158 cm je tento výkon obdivuhodný. Pokud se podíváme na parkurové koně, kteří jsou vidět na kolbištích a porovnáme je s výškou Achal Teke, neměli by mít tito poměrně malí koně téměř žádnou šanci. Na šampionátu achaltekinských koní, který je každoročně pořádán v Moskvě, se koně účastní zcela běžně soutěží nejvyšší obtížnosti.

Nutno podotknout, že mne udivovaly výkony jezdců které byly velice průměrné a o to více překvapovala dobrá ovladatelnost těchto koní a jejich ochota k práci. Drezurní předpoklady Achal Teke potvrzuje hřebec Absent, který je shodou okolností synem již zmíněného Araba. Tento hřebec vyhrál v roce 1960 olympijské hry v Římě se Sergejem Filatovem v sedle. Na OH v Tokiu v roce 1964 se tento kůň, tentokrát s jezdcem Ivanem Kalitou umístil třetí a o 4 roky později na OH v Meksiku jako čtvrtí. Myslím, že jejich jedinečný a vznosný pohyb by mohl být právě v drezurních soutěžích dobře využit. Z dalších sportovních úspěchů můžeme zmínit hřebce Sengara, člena amerického olympijského týmu ve všestrannosti. Dále hřebce Sotschiho, který se v loňském roce ve švýcarském Mistrovství juniorů umístil na druhém místě. Krev Achal Teke koluje v žilách mnoha jiných plemen koní např. trakénských přes hřebce Turkmen Atty, a díky např. hřebcům Darcy White Turk a Darcy Yelow Turk i v krvi anglického plnokrevníka. Plavý hřebec Garut, jenž byl prvním achaltekincem v České republice působil jako plemeník v teplokrevném chovu. Z jeho potomků zmiňme Granda Kinského, který v sedle s L. Půlpánovou exceloval ve westernových soutěžích, nebo plemeníka ERC Mnětice jménem Alois (po Ascot z Novela, po Garut). Většímu rozšíření těchto koní ve sportu zřejmě brání jejich nízký počet, vysoká pořizovací cena a v neposlední řadě nedůvěra v jeho poměrně malý vzrůst. Tady je třeba říci, že je snaha o zvýšení jeho kohoutkové výšky, aby byl lépe využitelný ve sportu. Nesmí však být výška na úkor typičnosti plemene a celkové souměrnosti koně.

Avril Lavinge

27. února 2008 v 20:01 | Mondula |  Klipy

Fotky ze zoo Liberec

26. února 2008 v 16:56 | monda |  foto zvířat
panda červená fotoPanda červenátygr bílýTygr bílí
slon bengálskýžirafa rotschildovaŽirafa rotschildova
želva ostruhatáŽelva ostruhatá
Slon bengálský

čáry máry

26. února 2008 v 16:51 | Andrea-sb |  Vtípky
šla blondýnka do krámu..
nakoupí věci a řekne prodavači:
ještě mi dejte igelitku..
a prodavač řekne: a co takhle kouzelné slovíčko?!
blondýnka se zamyslí a řekne: čáry máry igelitka!

srandovní fotky koní

25. února 2008 v 16:42 | monca |  Foto-koně

Kočka domácí

24. února 2008 v 13:46 | monda |  Domácí zvířata
Kočka domácí
Felis catus

Dějiny kočky domácí
Vyvinula se z kočky divoké, zdomácněla v Egyptě a také na středním východě, pravděpodobně asi před 5000 lety. V 10. stol. se s fénickými obchodníky dostala do Itálie a rozšířila po Evropě. Do Ameriky připlula s prvními kolonisty v 17. stol. V polovině 19. stol. začal chov ušlechtilých koček. Později chovatelé vyšlechtili různá plemena koček - např. dlouhosrsté (perské a angorské) nebo krátkosrsté (žíhané hnědě, stříbřitě nebo červeně) a dokonce i bezocasou kočku zvanou manx. Před třemi tisíci roky se kočka domácí rozšířila v Egyptě, kde jí dokonce uctívali jako posvátné zvíře, mumifikovali a zhotovovali jejich sochy. Dnes je na světě více než 500 miliónů domácích koček, rozdělených do 100 uznávaných skupin..

Kočky
Pokud někdo pozoroval kočku, jak se plíží ke kořisti, jistě ho napadlo, že je příbuzná s tygrem nebo se lvem. Kočky jsou díky výborné obratnosti a síle dobrými lovci, navíc mají ostré zuby a drápy a výborný zrak, přizpůsobený k nočnímu lovu. Pokud má kočka domácí možnost vyběhnout do přírody, chytá malé hlodavce, ptáky, hmyz a jiné menší živočichy. Mnoho koček ušlechtilých plemen však není schopno přežít delší čas v přírodě, protože lidé je natolik zhýčkali, že se o sebe nedovedou postarat.

Hlava
Hlava nese většinu znaků, které jsou u koček nejvíce variabilní, takže jednotlivá plemena jsou odlišena právě podle hlavy a jejích částí a podle jejich vzájemných proporcí. Rozdíly jsou v zásadě založeny na celkové kostní stavbě lebky, dalšími nekosterními znaky jsou délka a tvar nosu, tváří, uší a očí.

Kostra
Vývoj kosterních částí podporuje od raného mládí všeobecný růstový hormon hypofýzy a hormon z příštítných tělísek, jen ovlivňuje mimo jiné také hospodaření s vápníkem v těle. Kostra kočky se skládá z přibližně 240 kostí, které drží pohromadě a pohybuje jimi přibližně 500 svalů. Počet obratlů a pochopitelně i žeber je u kočky stejný jako u psa. Hned za hlavou má páteř kočky sedm krčních obratlů, které jsou relativně krátké a mají silné středové výběžky. Mohutné jsou hlavně první dva; ty drží hlavu a jsou uzpůsobeny pro její větší pohyblivost a otáčení. Nejvyšší možný úhel otočení je u kočky 180°, což nenajdeme snad u žádného jiného vývojově výše postaveného tvora. Na krční obratle navazuje 13 obratlů hrudních s protáhlými a ostnitými středovými výběžky. Na prvních 12 obratlích vyrůstají po stranách v párech klenutá žebra. Na hrudní obratle se napojuje sedm obratlů protažených bederních se silnými výběžky středovými i postraními. Na ně se upínají pevné svaly držící nejen všechno svalstvo zadních končetin, ale i všechny vnitřní orgány umístěné v břiše kočky.

Oči
Zornička kočičího oka se ve tmě roztáhne, aby se do oka dostalo víc světla, a v silném světle se stáhne na pouhou štěrbinu. V zadní části nitra oka je vrstva lesklých buněk, které odrážejí světlo, proto kočka "svítí očima". Kočka nemůže tolik pohybovat očima jako člověk (její zorné pole je přibližně 205 stupňů, zatímco u člověka obsáhne až 220 stupňů). Místo toho má především mnohem víc vyklenutou rohovku než člověk, což se odráží i na kvalitě vidění, a dále schopnost daleko víc otáčet hlavou. Horní i spodní víčka jsou pohyblivá. Oči jsou téměř kulaté a mají stejnou anatomickou stavbu jako většina obratlovců.

Smyslové orgány
Tak jako u každého živého tvora obstarávají u koček spojení s okolním světem smyslové orgány; ty jsou vyvinuty na různém stupni. Jejich hlavní sídlo je v mozku. Ten je ve vztahu k hmotnosti těla daleko těžší než u mnohých jiných šelem. Jeho hmotnost je mezi 20-30 g.

Sluch
Sluch je vyvinut hned po zraku nejlépe. Má poměrně značný rozsah, od 30 hertzů do 45 kilohertzů. Rozdíl od sluchu člověka je patrný zejména v horních polohách, u vyšších: lidské ucho zachytí tóny nejvýše o kmitočtu 20 kHz, kdežto některé kočky slyší prý dokonce tóny až do 75 kHz. Kočky čistě bílé s modrýma očima jsou často zcela hluché; je to zaviněno geny, které se projevují jen v kombinaci bílou srstí a modrýma očima. Kočka jako jiná zvířata může boltcem ucha pohybovat pomocí 27 různých svalů, a tak ucho natočit tím směrem odkud přichází zvuk.

Srst
Tělo kočky je pokryto srstí kromě čenichu, pysků, polštářků na tlapkách a kolem řitního a pohlavního otvoru a větší či menší na části vnitřního boltce. Srst tvoří tepelnou izolační vrstvu a často chrání pokožku proti mechanickému poškození. Skládá se z chlupů, které vyrůstají z vlasových cibulek obalených vlasovými váčky a krevními kapilárami. Každý chlup má svůj snopeček svalstva, které způsobuje napřimování chlupů (ježeni srsti při podráždění), a kromě toho ještě drobné mazové žlázky.

Lysá kočka
Lysá kočka byla vyšlechtěna kolem roku 1960 z koťat, která se narodila bez srsti. Má jemnou, tmavou pouze na lících, hrudi a konečku ocasu. Takto vybavená by v přírodě těžko přežila.

Hlavní zásady krmení
Kočky jsou vyložené osobnosti i co se týče výběru potravy. Co jedné kočce chutná, může druhá zásadně odmítat. Správná výživa kočky je víceméně otázkou citu. Dávky potravin i druh pokrmu musí být voleny tak, aby zvíře bylo pěkně urostlé a svalnaté. Kočky nelze krmit zbytky jídla: pokrmy pro lidi se připravují podle zcela jiných zásad než pro lidi, hlavně jde o koření, které kočce nevyhovuje a škodí jí. Dalším požadavkem je rozmanitost potravy, aby výživa nebyla jednostranná s přebytkem jedné složky a nedostatkem druhé. Všeobecně možno říci, že v přírodě nechávají sytí dravci zbytky potravy ležet. Dostanou-li znovu hlad, uloví si další kořist. I pro kočky domácí platí zásada, že by se sami nikdy nepřežíraly (s výjimkou některých zvlášť oblíbených pochoutek). Přesto je možno často vidět kočky přetloustlé, vyloženě překrmované. Přebytečné kalorie, které už zvíře k uhrazení spotřeby energie nepotřebuje, se mění v tuk a ten se ukládá v podkožních pletivech.

Druhy živin
Denní dávka potravy se řídí její kvalitou a velikostí čí stavem zvířete. Kvalitou potravy se rozumí. Základní (záchovné) množství joulů je to, které kočka potřebuje pro uhrazení základních tělesných funkcí: udržování tělesné teploty, trávení, dýchání, srdeční činnost. Při mírné a pomalé činnosti se základní množství zvyšuje o 200% - 300%, při namáhavějším výkonu a rychlejší akci až o 2500%. Pro kočku platí základní požadavek přibližně 200-330 joulů na 1 kg živé hmotnosti denně, tzn. kočka těžká asi 3 kg potřebuje asi 1000 joulů, 4 kg těžká 1330 joulů denně, pro koťata platí asi polovička této hodnoty (pro srovnání: základní lidská potřeba je kolem 10 000 joulů).

Rozmnožování
Koťata se vyvíjejí v matčině těle asi 9 týdnů. V jednom vrhu se jich může narodit až deset, v průměru jich však bývá od dvou do pěti. Nově narozená koťátka jsou úplně bezmocná: první týden jsou ještě slepá a prohlédnou až po 9-11 dnech. Zpočátku pouze sají mateřské mléko, teprve asi po osmi týdnech se začnou živit pevnou stravou. Přechodu z mléčné na tuhou stravu se říká odstavení. Přibližně měsíc po narození koťat se může kočka znovu pářit.

Koťata
Kočičí mláďata neustále dovádějí a skotačí. Při těchto hrách rozvíjejí své lovecké schopnosti a učí se rychle reagovat. Při pohybu jim sílí svaly a tělo se stává ohebné a pružné. To vše je důležité, aby se později dokázala o sebe postarat.

Obratnost
Kočka má vyjímečně vyvinutý smysl pro rovnováhu, proto se tak snadno pohybuje po stromech i po úzkých římsách. Smysl pro rovnováhu využívá při lovu. Při pádu z výšky dokáže rychle zareagovat: ve vzduchu se otočí tak, aby dopadla na všechny čtyři nohy.

Lovecký instinkt
Jako všichni ostatní tvorové má kočka vyvinuty určité vlastnosti, které slouží k přežití jedince i živočišného druhu. Instinkty jsou dědičné společně s pudy, zůstávají hluboce zakořeněny po celý život a nemění se ani získanými zkušenostmi, ani výcvikem. Kočka loví, i když nemá hlad, instinktivně, neboť potřebuje ukojit své lovecké vášně.

Chování
Kočka domácí se chová podobně jako její divoce žijící příbuzný. Doma chované kočky si sice nemusí shánět potravu, ale přesto se projevují jako lovci. Na kořist číhají někde v úkrytu, nebo se za ní přikrčeně plíží. Většina těchto projevů je instinktivní, vrozená: kočka se jim nemusí učit a zachovává si je i v případě, kdy nežije ve společnosti jiných koček. Kočky jsou aktivní hlavně večer a časně z rána. Kočka prospí denně 16 hodin, ne najednou, ale v krátkých intervalech několikrát za den. Vlastně celý den podřimuje, ale je vždy připravená okamžitě zareagovat na jakýkoli podnět.

Chov a plemenitba
Chovatelé ušlechtilých koček se sdružují do zájmových klubů, spolků nebo chovatelských svazů, aby si vzájemně předávali zkušenosti. Kočky mají stejně jako psi rodokmen, ve kterém jsou uvedeny všechny údaje o kočce, která tento rodokmen vlastní. Od té doby, co se kočky začaly chovat a šlechtit, vzniklo přes 250 druhů "uznávaných plemen".
Kočka domácí Obrazek

Kouzelný dědeček

23. února 2008 v 17:43 | Monča |  Vtípky
Kouzelný dědeček si vyrazí na ryby a chytí kouzelnou rybku.,, Prosím, pust' mě zpět do vody," začne rybka prosit.,,Dobrá dobrá," odpoví dědeček a rybku hodí zpátky.,,Tak, to bylo první přání.Ještě máš dvě,"Říká potom.

Oznámění

15. února 2008 v 17:16 | Moník
Chtěla bych vám akorát říct že tady tedkon 7 dní nebudu.Jedu k babča a ta nemá Pc. Tak se mějte.....

Ko-Ko Honěná

15. února 2008 v 17:10 | Moník
V sobotu jsme s celou rodinou vyrazili k tetě Báře, která bydlí na vesnici a má spoustu prima zvířat, jakou jsou slepice, krávy, králíci.
Nemohla jsem se dočkat, až se setkám se svými příbuznými Beátou a Kristiánem.Když jsme dorazili, teple jsme se oblékli a šli si ven zahrát na honěnou.Zábava byla skvělá, dokud jsem nedostala nápad...že uteču do kurníku.Vběhla jsem tam, ale za chvíli jsem ucítila, jak mi něco težkého dopadlo na hlavu.Hrozně jsem se lekla!Seděl na mě rozzuřený kohout!S jekotem jsem vylítla z kurníku a snažila se vetřelce za každou cenu setřást.Pták mě kloval do zad, já křičela a příbuzenstvo umíralo smáíchy.Zachránil mě až děda, který mi přispěchal na pomoc.To byl teda den!!!

strašidelná historka

11. února 2008 v 16:41 | Mondula
O jarních prázdninách jsem jela s rodiči na chatu na Kovářku.Vzala jsem si s sebou svoji kamarádku Áju, aby tam byla nějaká sranda.Třetí noc přišla strašlivá bouřka.Obě jsme se bály a zůstaly zchumlané pod peřinou.Ája ale najednou vstala a začala se dívat z okna.Šla jsem za ní, abych zjistila, na co tak upřeně zírá.Koukala na sousední chatu.Majitelé tu ale nebyli, nestálo tu jejich auto.Najednou jako by do domu uhodil blesk a v oknech bylo rázem zvláštní světlo.To světlo přitahovalo naše pohledy.V okně se začala rýsovat postava, a když se zjevila celá, držela něco v ruce a probodávala nás pohledy.Lekly jsme se a běžely se schovat pod peřinu, ale obě nás šíleně pálily oči.Když jseme se trošku vzpamatovaly, podívaly jsme se znovu, ale už tam nebyl žádný člověk ani žádné světlo.Bylo to zvláštní, jenže ten pocit, jako by nás někdo probodával očima, ten jsme měly pořád.Podívala jsem se pod okno a on stál tam...Ani nevím, jak jsme usnuly.Ráno jsme se šly podívat na sousední chatu,ale po známkách vloupání nebylo ani stopy.Ten večer byl opravdu podivný.

Jessica Simpson-Public Affrair

10. února 2008 v 12:23 | Mondula |  texty písní
There go the street lights. The night´s, officially on
I got the Green light, to do, whatever I want
I´m gonna stand outside the box, & put the rules on hold

Tonight, Carte Blanche, 1st class, for the evening
Ready, Set, Go.

All the girls´ stepping out for a public affair
All night, let´s rock,cause the party don´t stop
All the cameras, come out, for a public affair
Who cares, let´s rock,cause the party don´t stop

Hey, baby, I see you looking over here, baby
Are you gonna keep looking, or get up & talk to me
Here´s anopportunity, that you don´t wanna miss

Tonight, Carte Blanche, 1st class, for the evening
Ready, Set, Go.

All the girls´ stepping out for a public affair
All night, let´s rock,cause the party don´t stop
All the cameras, come out, for a public affair
Who cares, let´s rock,cause the party don´t stop


Do what you wanna do
[ Public Affair lyrics found on http://www.completealbumlyrics.com ]
Tonight, the world does not exist
No, no, no, no
Move how you wanna move
All my girls work it out, like this
Give me room to shake, shake, shake

All the girls´ stepping out for a public affair
All night, let´s rock,cause the party don´t stop
All the cameras, come out, for a public affair
Who cares, let´s rock,cause the party don´t stop

All the girls´ stepping out for a public affair
All night, let´s rock,cause the party don´t stop
All the cameras, come out, for a public affair
Who cares, let´s rock,cause the party don´t stop

All night, don´t stop (laughs)
Who cares, let´s rock
All right, don´t stop
Who cares, let´s rock

All the girls´ stepping out for a public affair
All night, let´s rock,cause the party don´t stop
All the cameras, come out, for a public affair
Who cares, let´s rock,cause the party don´t stop

Zvířata tropických deštných lesů

9. února 2008 v 13:18 | Monča |  Referáty-tropické deštné lesy
Kolibříci
Kolibříci jsou rekordmany v ptačí říši. O tom vypovídá i počet zápisů v Guinnesově knize rekordů. Je jich celkem sedm a to v kategoriích: nejmenší pták (velikostně i hmotnostně), nejrychlejší mávání křídly, nejméně per, nejlínější sameček, nejmenší vejce, největší zobák v poměru k tělu a nejmenší hnízdo. A to jsou jen některé superlativy těchto drobných ptáků, kterých je v současnosti známo okolo 320 druhů.
Anatomie a opeření
Kolibříky si skoro vždy spojujeme s tím nejmenším, co známe. Ne vždy to je pravda. Opravdu nejmenší kolibřík (Mellisuga heleneae) měří do špičky zobáku po konec ocasu 5,5 cm. Z toho na zobák připadá 1,5 cm a na ocas okolo 2,5 cm. Když si to sečteme a odečteme tak nám vyjde, že na tělíčko (kostru, svaly a všechny vnitřní orgány) zbývá jen 1,5 cm. Naproti tomu největší kolibřík (Kolibřík velký) je dlouhý okolo 21 cm. Z celkové váhy kolibříka tvoří 25 % létací svaly a 19 až 25 % srdce, které vyplňuje téměř polovinu tělní dutiny (pro srovnání lidské srdce váží jen okolo 0,5 % váhy těla). Ve srovnání s jinými srdci je také neuvěřitelně výkonné. U kolibříka rubínového bylo naměřeno za naprostého klidu 615 tepů za minutu (9 x více než u člověka).
Stejně zajímavá je i stavba křídla. Pažní kost je krátká a podporu křídel tvoří hlavně záprsní a prsní kůstky. Kostra přední končetiny se díky tomu může otáčet na lopatkovém pletenci téměř do polokruhu. Toto uspořádání dává možnost kolibříkům létat podobným stylem jako hmyz. U normálních ptáků opisuje špička křídla nepravidelnou elipsu, ale hmyz a kolibříci opisují ležatou osmičku a kmitají křídli tak rychle, že je okem ani nepostřehneme. Obě křídla vytvářejí okolo letícího kolibříka mlžný závoj a charakteristický bzukot. Let kolibříků je opravdu hoden zvláštní pozornosti. Žádný jiný pták totiž nedokáže letět do všech směrů, vířit dlouho na jednom místě, zastavit uprostřed letu či najednou zabočit do pravého úhlu. Aby tyto akrobatické kousky dokázal, musí kolibřík neuvěřitelně rychle kmitat křídly. Pokud je malý kolibřík na místě, tak kmitá až 60 x za sekundu. Pokud se pohybuje směrem dopředu, tak 70 až 80 x za sekundu (letí přitom rychlost až 80 km/hod) a při svatebním letu dokáže kmitat až 200 x za sekundu.
Neméně zajímavé je u kolibříků jejich zbarvení. Základ tvoří většinou černý pigment na němž jsou miliony jemných keratinových destiček. Někdy bývají jen 0,5 nm silné a mají eliptický průřez a jsou vyplněny vzduchem. Když na ně dopadne sluneční paprsek, tak dojde k lomu a rozkladu bílého světla. Od peří se pak odrážejí vlny světla kovových barev.
Získávání potravy
Díky své aktivitě musí mít kolibříci i značně rychlou látkovou výměnu. Tomu odpovídá i skladba potravy. Jejími složkami je nektar z květů rostlin a drobný hmyz. Z nektaru získávají energeticky bohatou a lehce stravitelnou glukózu a fruktózu a z hmyzu bílkoviny, vitamíny a nerostné látky. Obě tyto složky jsou pro kolibříky nepostradatelné. Jeden kolibřík musí denně navštívit okolo 2000 květů aby nasbíral dostatek nektaru. U každého květu se zastaví, zasune dovnitř zobák a z něj vysune dlouhý rýhovaný jazyk zakončený ve tvaru písmene V a začne sát nektar. Některé rostliny přitom i opyluje. Pokud by se přepočítala dávka energie, kterou nasbírá kolibřík za jeden den na lidská měřítka, tak by vyšlo, že průměrný člověk by musel sníst okolo 140 kg masa. Proto shánění potravy představuje téměř jedinou denní aktivitu kolibříka.
Rozmnožování
Kolibříci jsou značně nesnášenliví ptáci. Při hájení některých květů jsou ochotni napadnout i o hodně větší sovy či dravce. Ovšem nejvíce agresivní jsou samečci v době rozmnožování, kdy se nahánějí a bojují mezi sebou. Nezřídka tyto souboje končí na zemi. Poté předvádějí samičkám úchvatné svatební tance. Po oplodnění se dále sameček o svoji družku vůbec nestará. Samice si staví hnízdo z rostlinných vláken a pavučin na těžko přístupných místech. Samozřejmě, že k velikosti kolibříků patří i velikost hnízda. Nejmenší jsou asi poloviční s velikostí vlašského ořechu. Do hnízda samička snese dvě bílá vejce. Mláďata se líhnou po 12 až 21 dnech úplně holá. Na rozdíl od většiny ostatních ptáků nemají mláďata prachové peří. Z hnízda vylétají po 19 až 29 dnech (záleží na hojnosti potravy).
Odpočinek
Při svém rychlém metabolismu by kolibříci museli sbírat potravu i v noci, na což nejsou uzpůsobeni. Tento problém vyřešili kolibříci snížením metabolismu. Ten se zpomaluje natolik, že připomíná zimní spánek u jiných živočichů. Například teplota se sníží až na 14,5 şC. Ten samý proces se spustí, pokud teplota okolního prostředí klesne pod určitou mez.
Výskyt
Kolibříci se vyskytují jen na americkém kontinentě a přilehlých ostrovech (Kuba, Trinidad). Nejseverněji žije kolibřík rudohrdlý (od Floridy až po jižní Labrador) a kolibřík zlatý (střední Mexiko až k hranicím Aljašky). Naopak na kolibříka velkého můžeme narazit i v Ohňové zemi. Stejně jako nedělá problém kolibříkům žít na severu či jihu, tak se také vypořádali i s nadmořskou výškou. Mnoho druhů žije v Andách (například kolibřík velký žije až ve 4800 metrech).
Nejmenší kolibřík na světě- samečekMellisuga helenaeměří okolo57 mma váží1,6 g, přičemž hlava a ocásek tvoří více než polovinu délky!!
Vřešťan rezavý


Délka těla u silných samců dosahuje téměř 70 cm, samice jsou 44 až 52 cm dlouhé. Délka ocasu 54-79 cm. Vřešťani rezaví váží 4,1 až 8,5 kg, čímž patří k největším opicím Nového světa. Jsou to velké tmavě červené až purpurově hnědé opice s výraznou partií brady a dlouhým chápavým ocasem. Hřbet a boky jsou bledší a zářivě oranžové až zlaté. Hlava je velká, hlavně u samců v oblasti hrdla naběhlá a vystupující. Na bradě rostou víceméně nápadné vousy, které jsou u samců značně delší než u samic. Plece jsou robustní, ve srovnání s nimi působí zadek drobně a slabě. Ocas, vousy a nohy jsou u silných starých samců často načernalé. Obličej je téměř holý a černý. Ocas je chápavý, na konci je na spodní straně lysý jako prst a umožňuje uchopovat předměty. Žije v tropické Jižní Americe od And od Kolumbie po jihovýchodní Peru a podél řeky Madeira až k Amazonce, avšak pouze na severní straně. Obývá tropický deštný les až do výšek 1200 m. Je to vysloveně stromový druh, pravidelně používající ocas pro pohyb ve větvích jako pátou ruku. Tito vřešťani tvoří tlupy vedené silným samcem, v korunách stromů a liánách hledají plody a listy. Březost trvá 186-194 dnů, poté se rodí jedno mládě, které matka nosí s sebou.
Vřešťan pláštíkový
Český název : Vřešťan pláštíkový
Latinský název : Alouatta palliata
Třída : savci
Řád : primáti
Lexikon : savci
Mapa zoo : pavilon tropů

Mapa světa : Jižní Amerika

Kočkodan obecný: 40-83 cm, váha 3,5-7,7 kg, žijí obvykle v rodinných útvarech o 6-60 zvířatech.
Kočkodan zelený
Délka těla: samci 45-83 cm, samice 50-110 cm, hmotnost 2,5 až 7,7 kg. Obličej je černý, srst šedá, někdy olivově hnědavá. Žije v Africe kromě oblastí deštných pralesů, v Somálsku a Namibii. Obývá suché i vlhké křovinaté a lesnaté savany, galeriové lesy, potřebuje vodu. Potravu tvoří listy, výhonky, plody, nať a hmyz. Nepřáteli jsou všechny velké a střední kočky, velmi vzácně hyeny, paviáni, orli, krokodýli a krajty. Březost trvá asi 175-200 dní. Poté se rodí jedno mládě, které se pevně drží srsti matčina břicha, je půl roku kojeno a po dvou měsících přejde na pevnou stravu. Dospívá přibližně ve dvou letech věku.
Kočkodan husarský
patří mezi kočkodany, ale způsobem života je výjimkou. Kočkodani jsou totiž pralesní nebo alespoň stromová zvířata. Žijí jenom v Africe na jih od Sahary a známe jich asi dvacet druhů. Téměř všichni žijí v pralesích, jen kočkodan zelený zabydlel buš a savanu a pralesům se vyhýbá. Kočkodan husarský šel ještě dál.

Šimpanz učenlivý Šimpanzi používají při komunikaci mezi sebou více než 30 různých hlasových projevů. / Foto: sxc

Šimpanz je vyjimečný svými přirozenými instinkty a schopnostmi učit se novým věcem.
Podle chování šimpanzů v přírodě si může utvořit obraz o životě našich předků.
Šimpanz - latinský název Pan troglodytes
rozšíření : Gambie, jižní Mali, Libérie, Pobřeží slonoviny, Ghana, Nigérie, Sierra Leone, Kamerun, Senegal, Středoafrická republika, Gabun, Kongo, Zair, západní Uganda, jižní Súdán, Rwanda, Guinea, Burundi, západní Tanzanie.
výška, délka : Samci šimpanze měří 77 - 94 centimetrů, samice 64 - 85 centimetrů. Výška se pohybuje v rozmezí 120 až 170 centimetrů.
hmotnost : Samci šimpanze váží 45 - 55 kilogramů, samice 40 - 45 kilogramů.
způsob života: Šimpanzi jsou aktivní zvířata, která žijí v tlupách 25 - 70 jedinců, které se dělí na menší volné skupiny. Vzájemná péče o srst a přátelské projevy uklidňují ostatní opice. Spory jsou mezi šimpanzy velmi časté, dochází přitom k hrozbám, naježení chlupů a ke křiku a vřeštění.
Potrava: Potrava šimpanzů se skládá převážně z rostlin, listí, pryskyřice, kůry stromů, plodů, pupenů, mladých výhonků, natě a semen všeho druhu. Šimpanzi se živí také tvrdými ořechy, které rozbíjejí kameny. Stébly vyšťourávají ze země termity a mravence, kterými krmí samice své mládě. Šimpanzi loví a žerou také malé antilopy, mláďata paviánů a kočkodany.
rozmnožování .Samice ukazuje svou připravenost k páření průměrně každých 6 týdnů. Její připravenost se projevuje výrazným zduřením pohlavních orgánů samice. Na vrcholu říje se samice páří se všemi dospělými samci. Po březosti, která trvá až 221 dnů se narodí jedno mládě (dvojčata jsou vzácná). Mládě šimpanze váží přibližně 1,9 kilogramů. Samice kojí mládě 2 - 4 roky. Mládě se drží srsti na matčině břiše, v 5 - 6 měsících sedí vzpřímeně, ve věku jednoho roku se mládě učí běhat. Mláďata zůstávají do dovršení osmého roku u matky. Samice šimpanze rodí jednou za 5 - 6 let.
Věk Šimpanzi se dožívají průměrného věku 40 - 50 let.
Ochrana S výjimkou několika konkrétních oblastí není v součastné době šimpanz přímo ohrožen. Dříve lidé velký počet šimpanzů používali k laboratorním pokusům, od kterých se však pod tlakem veřejného mínění pomalu upouští.
zajímavosti ze světa šimpanzů
§ Šimpanzi používají při komunikaci mezi sebou více než 30 různých hlasových projevů.
§ Šimpanzi se pohybují převážně vzpřímeně s prsty vbočenými dovnitř, opírají se o prstní kůstky, někdy se vzpřimují na obou nohou, například když nesou v rukou potravu.
§ Obličej u mláďat šimpanze je růžový, s věkem tmavne, u dospělých šimpanzů je většinou černý.
§ Šimpanzi trpí mnoha stejnými nemocemi jako lidé. Četné nemoci jsou přenosné z šimpanzů na člověka a naopak. liši se však jejich průběh, například obyčejná chřipka, kterou lidé trpí je pro šimpanze velmi nebezpečná.
§ Před deštěm pořádají samci jakýsi "tanec deště".
§ Šimpanzi jsou jediná zvířata, která se poznají v zrcadle.

Útok na Pearl Harbor

8. února 2008 v 16:52 | Mončičák |  Referáty-nový zéland
ÚTOK NA PEARL HARBOR
7. prosince 1941 Japonsko zahájilo pumový útok na Pearl Harbor na Hawai a potopilo přitom téměř celé tichomořské loďstvo USA.
Isoroku Jamamoto byl japonský admirál,který celý tento útok připravil a obhájil.Studoval na Harwardu a diky tomu získal velký rozhled a znalosti o Americe.
Hlavním cílem tohoto útoku měli být americké letadlové lodě naštěstí v přístavu nebyla ani jediná. V časných raních hodinách dne 7. 12. 1941 zaútočilo 350 japonských letadel na americkou základnu Pearl Harbor, které byly rozděleny na dvě vlny.
Výsledek útoku na Pearl Harbor: 2 403 mrtvých a 1 178 raněných Američanů. Japonci potopili dvě bitevní lodě šest dalších bylo na velmi dlouho poškozeno, bylo zničeno 188 letadel a 161 dalších poškozeno.
Byl to totální šok pro Američany a obrovská promarněná příležitost pro Japonce. Kdyby vzlétla z letadlových lodí třetí vlna, mohli zničit také základnu ponorkového loďstva a hlavně zařízení na obrovské zásoby ropy. Teprve až po začátku útoku předal japonský velvyslanec v USA státnímu tajemníkovi Cordellu Hullovi oficiální nótu, v níž Japonsko rušilo vyjednávání ohledně japonské expanze. Zpoždění nedovolilo zástupcům předat nótu dříve, ale Američané dešifrovali, že Japonsko zamýšlí přerušit diplomatické vztahy a podle všeho i zaútočit. Japonsko předalo americkým a britským velvyslancům v Tokiu nóty o vyhlášení války až několik hodin po útoku. Američané zároveň uvalily embargo na dodávky ropy a dalšího vojenského materiálu do Japonska.
Američané měli obrovský průmyslový potenciál, což znamenalo, že dokázali bez problémů doplňovat ztráty , což Japonci postupem času mohli stále méně.
Pro Japonce znamenal Pearl Harbor jen začátek generální ofenzívy, jejimž cílem bylo ovládnout jihovýchodní Asii a část Oceánie. Pro Američany to znamenalo vstup USA do války.Během dalších týdnů padly do rukou Japonců další spojenecké základny: Guam, ostrov Wake, Gilbertovy ostrovy, Hongkong, Singapur a Jáva. USA přišly o bohaté trhy v Asii, hlavně v Indii a v zemích Perského zálivu. Následujícího půlroku se Japonsko zmocnilo obrovských lidnatých území, v nichž žilo více než 150 miliónů lidí. Teprve po bitvě u břehů ostrova Midway v červnu 1942 začali Američané dobývat ostrůvek po ostrůvku zpět. Bezpodmínečné kapitulace Japonska se jim však podařilo dosáhnout až o tři roky později, po Hirošimě a Nagasaki.

Austrálie

6. února 2008 v 15:55 | monda
Jméno "Austrálie" je odvozeno z latinského slova Australis znamenajícího na jihu. Pověst o "neznámé jižní zemi" (terra australis incognita) je datováno až do římských časů a byl zcela běžný ve středověké geografii. Nebyl však vázán na jakékoliv znalosti umístění konkrétního kontinentu. První použití slova "Australia" se datuje do roku 1625 ve větě "A note of Australia del Espiritu Santo, written by Master Hakluyt" uveřejněné Samuelem Purchasem v Hakluytus Posthumus. Nizozemské přídavné jméno Australische bylo poprvé použito nizozemskými úřady v Jakkartě jako odkaz na nově objevenou pevninu na jihu v roce 1638.
Slovo "Australia" bylo dále použito v roce 1693 v překladu francouzského románu Gabriela de Foignyho Les Aventures de Jacques Sadeur dans la Découverte et le Voyage de la Terre Australe, poté jej použil Alexander Dalrymple v An Historical Collection of Voyages and Discoveries in the South Pacific Ocean (1771) aby jím odkazoval na celou jihopacifickou oblast. V roce 1793 uveřejnili George Shaw a Sir James Smith publikaci Zoology and Botany of New Holland ve které psali o "velkém ostrově nebo spíše kontinentu Austrálii, Australásii nebo Novém Holandsku."
Jméno "Austrálie" bylo zpopularizováno až roku 1814 dílem A Voyage to Terra Australis mořeplavce Matthew Flinderse jež byl prvním člověkem jež Austrálii obeplul. Navzdory titulu, jež odrážel pohled britské admirality, Flinders slovo používal jako jméno. Kniha byla poměrně široce čtena čímž se mu dostalo rozšíření. Guvernér Nového Jižního Walesu Lachlan Macquarie následně toto označení používal ve svých zprávách Anglii. V roce 1817 pak doporučil, aby bylo oficiálně přijato. Roku 1824 admiralita souhlasila a kontinent byl od té doby oficiálně označován jako "Austrálie".Pohled na Port Jackson, místo, kde bylo pozdeji založeno Sydney.
Historie
Stáří prvního lidského osídlení australského kontinentu je odhadováno na 42 000 až 48 000 let. První Australané přišli přes pevninský most a úžiny z dnešní Jihovýchodní Asie. Většina z nich byla lovci a sběrači s komplexní ústní tradicí a duchovních hodnotách založených na úctě k zemi a víru v tzv. "Čas snů" - Dreamtime. Ostrovy Torres Strait Islands a části severního Queenslandu dále obývali ostrované z Torresovy úžiny, etničtí Melanézané. Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná.
Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním autralské pevniny je pozorování nizozemského mořeplavcem Willema Janszoonea jenž v roce 1606 spatřil pobřeží Yorkského mysu. Během 17. století pak nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země, jíž nazývali Nové Holandsko. Nepokoušeli se ji však osídlit. Nejstarším evropským nálezem je holandský talíř s nápisem 1616. V roce 1770 se James Cook plavil podél a mapoval východní pobřeží Austrálie jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral pro Velkou Británii. Poprvé přistál v Botany Bay, objevy jeho expedice pak daly podnět k vytvoření trestanecké kolonie.
Britské zámořské teritorium Nový Jižní Wales vzniklo osídlením Port Jacksonu kapitánem Arthurem Philippem a jeho flotilou First Fleet 26. května 1788. Toto datum se později stalo australským národním dnem, Dnem Austrálie. Země Van Diemena, dnes známá jako Tasmánie, byla osídlena v roce 1803, samostatnou kolonií se stala roku 1825. Oficiálně Spojené království vyhlásilo své nároky na západní část Austrálie roku 1829. Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie: Jižní Austrálie roku 1836, Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859. Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie. Jižní Austrálie byla založena jako "svobodná provincie" ("free province") a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií. Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako "svobodné", ale později přijaly transporty trestanců. Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech oby
Stáří prvního lidského osídlení australského kontinentu je odhadováno na 42 000 až 48 000 let. První Australané přišli přes pevninský most a úžiny z dnešní Jihovýchodní Asie. Většina z nich byla lovci a sběrači s komplexní ústní tradicí a duchovních hodnotách založených na úctě k zemi a víru v tzv. "Čas snů" - Dreamtime. Ostrovy Torres Strait Islands a části severního Queenslandu dále obývali ostrované z Torresovy úžiny, etničtí Melanézané. Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná.
Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním autralské pevniny je pozorování nizozemského mořeplavcem Willema Janszoonea jenž v roce 1606 spatřil pobřeží Yorkského mysu. Během 17. století pak nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země, jíž nazývali Nové Holandsko. Nepokoušeli se ji však osídlit. Nejstarším evropským nálezem je holandský talíř s nápisem 1616. V roce 1770 se James Cook plavil podél a mapoval východní pobřeží Austrálie jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral pro Velkou Británii. Poprvé přistál v Botany Bay, objevy jeho expedice pak daly podnět k vytvoření trestanecké kolonie.
Britské zámořské teritorium Nový Jižní Wales vzniklo osídlením Port Jacksonu kapitánem Arthurem Philippem a jeho flotilou First Fleet 26. května 1788. Toto datum se později stalo australským národním dnem, Dnem Austrálie. Země Van Diemena, dnes známá jako Tasmánie, byla osídlena v roce 1803, samostatnou kolonií se stala roku 1825. Oficiálně Spojené království vyhlásilo své nároky na západní část Austrálie roku 1829. Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie: Jižní Austrálie roku 1836, Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859. Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie. Jižní Austrálie byla založena jako "svobodná provincie" ("free province") a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií. Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako "svobodné", ale později přijaly transporty trestanců. Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech obyvatel zastaveny.
vatel zastaveny.

Spojené Arabské emiráty

4. února 2008 v 16:40 | Moník
Hlavní město: Abú Zabí
Státní zřízení: federativní absolutní monarchie s jmenovaným poradním orgánem
Podnebí a poloha:
Spojené Arabské Emiráty (SAE) dříve Smluvní Omán, jsou federací sedmi emirátů na jižním pobřeží Perského zálivu. Na severozápadě od SAE leží Katar, na jihu Saudská Arábie a na východě Omán. Od západu na východ leží emiráty Abú Zabí, Dubaj, Šardžá, Adžmán, Umm al-Kuvajn, Ra´s al-Chamaj a Fudžajra. Většinu území vyplňuje plochá nížina se slanisky na pobřeží, kterou z velké části pokrývá poušť Rub al-Chálí. Pobřeží je lemováno ostrovy a atoly. Podnebí je tropické a suché. Srážky přicházejí pouze v zimě. Prudké sezónní větry přinášejí silné písečné bouře.Vegetaci tvoří suchomilné a slanomilné rostlinstvo. Zvířenu představují pouštní druhy jako jsou farníci.
Historie:
Spojené Arabské Emiráty se spojily do federace v roce 1971. Historie těchto území sahá zhruba do pátého tisíciletí př. n. l. Podle některých archeologických nálezů už tehdy udržovala čilé kontakty s Mezopotámií i s kulturami v povodí Indu. Mezi třetím a druhým tisíciletím př. n. l. tu začal vzkvétat čilý námořní obchod. Islám sem pronikl v sedmém století. V osmém tu vytvořili stoupenci islámské sekty cháridžitů státní útvar. V devátém až jedenáctém století tu vznikl stát šíitské sekty karmatů. Karmaté byli vynikající bojovníci a byli v té době postrachem bagdádského chálifa, ale i Sýrie a Egypta. Roku 930 přepadli Mekku a ukradli posvátný černý kámen, který pak vrátili až po dvaceti letech za vysoké výkupné.
Od svého vzniku zaznamenaly Spojené emiráty znatelný pokrok.Tam, kde bylo pár průměrných silnic, jsou dnes moderní dálnice. Tam kde byla omezená zdravotní péče a vzdělání nebylo přístupné všem, je dnes mnoho nemocnic, klinik, škol a univerzit. Tam, kde byl nedostatek pitné vody, je v současnosti její nadbytek.
Ekonomika:
Hrubým národním produktem na obyvatele (asi 18 000 US $) patří Spojené arabské emiráty k nejbohatším zemím světa, i když jsou značné rozdíly mezi jednotlivými emiráty. Největší množství ropy se těží v Abú Zabí, podstatně méně v Dubaji a Šardže.
  • Na exportech se černé zlato podílí 90 procenty.
  • Těží se hlavně ropa a zemní plyn.
  • Pěstují se datle a zelenina.
  • Významný je též rybolov.
  • Vývoz: ropa, zemní plyn, datle.
  • Dovoz: potraviny, spotřební zboží, dopravní prostředky, stroje.
  • Hlavními obchodními partnery jsou Írán, Japonsko, Jižní Korea, USA, Velká Británie, Německo, Itálie.

Shrnutí Afriky

3. února 2008 v 11:45 | Mondula
AFRIKA - R: 30,3 mil. km2; OB: 750 mil. obyv., převážná část rasy negropoidní, S - rasa europoidní (bílá) arabové; Gebraltarský průliv, Středozemní moře, Malá a Velká Sirta, Suezský průliv, Rudé moře, Bad-al-Manda, Adénský záliv, Mozambický průliv, Guinejský záliv - Pepřonosné pobřeží, pobřeží Slonoviny, Zlatonosné, Otročí. Mysy: S - Bílí mys, Z - Zelený mys, J - Střelkový mys, V - Mys Hafún. Ostrovy: Atlantik: Kanárské ostrovy, Kapverdské ostrovy, Princův ostrov, svatý Tomáš, Svatá Helena; Indický: Madagaskar, Mauritius, Komory, Seyschely, Pemfo, Zanzibar, Mafia. Povrch: SZ - Atlas; Sahara (9 mi
l. km2) - pohoří Ahaggae a Tibesti, Sahara je složena z několika pouští a jedna z nich je Libejská, max. teploty 58°C; oáza Kufra; JZ -Súdánská vysočina, Etiopská vysočina, Somálský poloostrov, Kamerunská hora - nejvyšší činná sopka (měří 4 070 m); "srdce afriky" - Kangžská pánev, Východoafrická vysočina j- nejvyš. hora - Kilimanžáro (měří 5 895 m), Kalohory - poušť, poušť Nomif, Dračí hory. Tropické větry = PASÁTY; Vodstvo: řeky: Nil - 2 nejdelší na světě, Bílý a Modrý Nil, Asnóvská přehrada - největší vodní přehrada na Nilu, Senegal, Niger, Limpopo, Orange, Zambezy - Viktoriny vodopády, Vodopád Tugolo (948 m měří); Vyschlá říční koryta = VÁDÍ. jezera: největší - Viktorino (Ukereme), nejhlubší - Tanganika (1 435 hloubka), Malowi (Ňasa), Čadské.
SEVERNÍ AFRIKA - (Arabská, nebo-li Muslimská), 1) MAGHRIB (= Arabský západ) - 5 států: LÍBYE - HM: Tripolis, TUNIS - HM: Tunis, ALŽÍRSKO - HM: Alžír, MAROKO - HM: Ribát, MAURETÁNIE (arabové), 2) SUDÁN - HM: Chartum; Nejvýznamnější země je EGYPT - HM: Káhira, město: Alexandria, Cheopsova pyramida. Za Suezkým průplavem leží Synajský poloostrov, který geograficky patří k Asii, ale jinak je součástí Egypta. H: Z - subtropický pás - citrusy, obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), datle, fíky, podzemnice olejná (buráky), bavlna; Živoč. výroba - rybolov, kočovný chov ovcí a velbloudů; Těžba a vývoz: ropy (Alžírsko, Libye, Egypt), fosfáty (Maroko), sůl.
ZÁPADNÍ AFRIKA - (státy Saharské a kolem Guinejského zálivu) - 15 států: Nejlidnatější stát je NIGÉRIE - HM: Abudža, město: Lagos, SENEGAL - HM: Dakar, GHANA - HM: Accno, LIBÉRIE - HM: Monrovia. H: ropa (hlavně Nigérie), zlato a diamanty, bauxit, těžba vzácných dřev (ebenové, mahagonové dřevo). Rostlinná výroba : na 1. místě pěstování kakaovníku, palma olejná, banány proso, rýže, jami a mania (brambory), kukuřice. Živ. výroba: kočovný chov dobytka, kozy. SAHEL = pás hladu a smrti 10° s. š. OSTROVY KAPVERDY - HM: Praia, pěstování a vývoz skořice.
CENTRÁLNÍ (STŘEDNÍ) AFRIKA - 9 států: KONGO - HM: Brazzaville, DEMOKRATICKÁ REP. KONGO (= ZAIR) - HM: Kinkosa, ANGOLA- HM: Luanda, enkláva - Cabinda; H: dřevo (ebenové 1/3 těžby), batáty (sladké brambory), banány, palma olejná, kávovník, kakaovník, kaučuk, těžba - technické diamanty, barevné kovy (měď, kobalt), ropa, zlato (Kongo).
VÝCHODNÍ AFRIKA - 11 států: KEŇA - HM: Nairobi, TANZÁNIE - HM: Dodoma, SOMÁLSKO - HM: Mogadišo, ETIOPIE - HM: Addis Abeba, ERITREA - HM: Asmera, od roku 1993 oddělena od Etiopie. Nejvíce lidí nakaženo AIDS. H: těžba - měď, Z: vývoz - kaučuk, banány, rýže, batáty, kukuřice, proso. Ostrovy: Pemba, Zanzibar - na obou ostr. se pěstuje hřebíček.
JIŽNÍ AFRIKA - 11 států: NAMÍBIE - HM: Windhoek, BOTSWANA, MOZAMBIK, JAR (JIHOAFRICKÁ REP.) - HM: Pretoria, H: diamanty, platina, zlato, barevné kovy (měď, nikl, žel. ruda). Největší město Johannesburg, největší přístav - Kapské město - mep. dobré naděje. Ostrov MADAGASKAR - HM: Antananárive, 4 ostrov na světě.Pěstování: vanilka, pepř, hřebíček. Původní obyvatelé - molgoši. Úřed. řeč - molgóština, francouština. MAURITIUS, REUNION, SEYSCHELY - HM: Viktoria, Korálového původu, vznik sopky. KOMORY - sopečný původ. Pěstování: vanilka, pepř.

Shagya- arab

2. února 2008 v 14:01 | monda

Shagya-arab


Darina s Dakarem
Shagya-arab je původní kmen arabského koně, který od r. 1987 je již uznané speciální čistokrevné plemeno. Dříve byl označován jako čistokrevný arabský kůň, anebo jako orientální polokrevník. Systematická plemenitba sahá hluboko do minulosti, toto rodokmenové plemeno je pouze o 23 let mladší než anglický plnokrevník. Chovem arabských koní se zabývaly především rakousko-uherské hřebčíny Bábolná a Radovec. Mezi chovanými kmeny arabských koní však jeden nápadně vynikal, byl to kmen Shagya. Linii Shagya založil arabský hřebec Shagya narozený r.1830 v Sýrii, který byl od beduínů zakoupen pro hřebčín Bábolna.

Plemenný hřebec SB II-CZ na pastvě
V plemenitbě byl kladen obzvláště velký důraz na původ koně, kvalitu a rozvíjení žádoucích vlastností a podobnost rodičů a potomstva. Cílem plemenitby byl kůň pro potřeby důstojnického sboru rakousko-uherské armády. V současnosti chovatele Shagya-araba sdružuje Svaz chovatelů Shagya-araba v ČR, který byl založen v r. 1993 a již od r.1994 je právoplatným členem mezinárodní organizace ISG/Internationale Shagya-araber gesellschaft/. Svaz je rovněž uznaným chovatelským sdružením (dle plemenářského zákona ), tzn. že zajišťuje toto plemeno vůči státu /Mze/ a současně i za něj zodpovídá.

780 OBajan III-CZ /Dibon/
Stav v ČR v r.2000 byl 200 koní. V ČR je Shagya-arab chován na podkladě 13 rodin a chov ovlivňuje 11 linií hřebců. Shagya-arab v rodokmenu ve 4. generaci ze 16 předků nesmí mít více než 9 arabských plnokrevníků /ostatní musí směřovat k příslušným rodinám/.

Shagya -arabské matky s hříbátky na pastvě
Shagya-arab se má svým zevnějškem znatelně lišit od arabského plnokrevníka ve velikosti, typu i rámci. Shagya má být pohledný avšak většího rámce, vyvážený s výrazem ušlechtilosti, s dobře tvarovaným krkem, nápadnou horní linií,dlouhou zádí a vysoko neseným ocasem. Končetiny mají být kostnaté v kloubech suché. Velký význam je kladen na prostornou, elastickou a korektní mechaniku pohybu v kroku, klusu i ve cvalu. Toto plemeno se vyznačuje tvrdostí, odolností a vytrvalostí. Je to všestranné rodokmenové plemeno. Klisny jsou zařazovány do HPK s min. KVH 152cm a obvod holeně 18,5 cm; hřebci do HPK od 154cm a obvod holeně 20cm.
V dnešní době je Shagya-arab využíván ve všech disciplínách jezdeckého sportu,ve vozatajství, ale nejvíce ve vytrvalostním ježdění /endurance/. Dokládá to stále se zvyšující se počet Shagya-arabů v žebříčku nejlepších koní této disciplíny v naší republice i ve světě. Například MS ve vytrvalosti /endurance/ při světových jezdeckých hrách v Cáchách /2006/vyhrál francouzský Shagya-arab, narozený v Bábolně/Maďarsko/.

Arabský plnokrevník

1. února 2008 v 12:34 | Moník
Arabský plnokrevník
Historie: Arabský plnokrevník pochází z Orientu.Díky tvrdému životu v poušti,kde koně museli i příležitostně žrát krmivo určené pro velbloudy,které je pro ně velmi těžko stravitelné až nestravitelné.,se u arabského koně vyvinula zvláštní odolnost.Nomádi a kočovní bojovníci chovali rychlé a vytrvalé koně,jisté v kroku,kteří dokázali své jezdce nést rychlým cvalem na velké vzdálenosti a byli přitom velmi nenároční.Arabští koně byli,jak se zdá,v Orientě odjakživa.Během křížových výprav bylo mnoho arabských plnokrevníků přivezeno do Evropy.V průběhu následujících staletí se toto koňské plemeno rozšířilo po celém kontinentu.Díky různému křížení se vyvinul moderní arabský plnokrevník.Arabská krev dnes proudí v žilách téměř všech koní lehkých plemen.Arabský plnokrevník je při dědičnosti pozoruhodně dominantní.V průběhu staletí se stále používal k zušlechtění četných plemen.V 17. a 18. století byli do Francie a Anglie převezeni tři slavní arabští hřebci,předkové všech plnokrevníků.Byli to Byerley Turk z Turecka,Godolphin Arabian,který byl vlastně arabskoberberský kůň,a slavný Darley Arabian.Stovky klisen pak od nich měly hříbata.Některá z těchto hříbat se pak sama stala slavnými hřebci.S rozvojem anglického plnokrevníka se chov arabských plnokrevníků v Evropě zastavil.Naštěstí však vášniví chovatelé importovali plemené linie a chov obnovili.Dnes má arabský plnokrevník mnoho příznivců.Vzhled: Arabský plnokrevník má suchou hlavu s vysokým čelem.Lebka se zřetelně rýsuje a pod kůží jsou snadno viditelné žíly.Uši má pěkně tverované a posazené daleko od sebe.Jeho velké kulaté a živé oči jsou neustále v pohybu.Hřbet nosu je krátký a často konkávní a je zakončený velmi jemným nosem,s velkými nozdrami,které se dokážou značně rozšířit.Má hluboký a široký hrudník,hřbet spíše kratší a lehce skloněnou až skoro horizontální záď.Pro toto plemeno je charakteristický vysoko posazený a vysoko nesený ohon.Nohy koně jsou jemné a silné,s dlouhými a přímými hlezeními klouby.Výška v kohoutku: 1,48 m - 1,53 m.Barva:Jsou dovoleny všechny barvy kromě strakošů;často se vyskytují bělouši.Charakter:Navzdory svému spíše živému temperamentu má arabský plnokrevník velmi mírnou povahu a dá se snadno vychovat;je k tomu ovšem zapotřebí velké míry jemnocitu.Arabský plnokrevník je velmi statný a obratný kůň a má velkou zásobu energie.Protože je velmi rychlý,jezdí se na něm často na dostizích.Jeho chody jsou ale ploché,proto není příliš vhodný pro drezuru.Ani skoky nepatří k jeho silným stránkám,protože mu ke skoku chybí potřebné odpružení.Je to ale vynikající kůň do terénu a distanční jezdci si ho velmi považují.