Leden 2008

Vše o Achal take

31. ledna 2008 v 16:55 | monca
Achal-tekeNázev plemene: Achal-teke

Původ: Turkmenistán
Typ: teplokrevník
KVH: 145 - 155 cm
Barvy: hnědák, plavák, palomino, vždy s kovovým leskem


Historie
Velmi staré plemeno vyšlechtěné turkmenskými kmeny, využívané již před 2 500 lety. Využívalo se ve válkách jako jezdecký kůň, ale také jako výborný, vytrvalý běžec vhodný pro dostihy. I slavný Bukefalos, kůň Alexandra Velikého, měl v sobě pravděpodobně krev achalů.
Plemeno vzniklo křížením starých asijských koní. Pravděpodobně mají i arabskou krev. Pro svou ušlechtilost a vytrvalost byli tito koně vyhledáváni nejen jako vynikající váleční koně, ale i jako jezdečtí koně čínských císařů.
Povaha
Achal-teke je těžko ovladatelný kůň s vlastní hlavou, živý, pozorný. Je však nebojácný a věrně slouží svému pánu. Je učenlivý, ale potřebuje dobrý výcvik. Hřebci jsou temperamentnější a nesnášenliví, naopak klisny bývají klidné a mírné.

Konstituce
Toto plemeno má jinou stavbu těla, než klasičtí západní koně.
Achalové jsou štíhlí, mají jemnou hlavu a vysoko posazený krk. Sklon lopatek umožňuje pohodlný chod. Hrudník je hluboký, ale úzký. Záď je mírně skloněná, svalnatá a silná. Končetiny jsou dlouhé, suché s kvalitními kopyty. Žíně jsou jemné a řídké, což jim dodává sametový vzhled. Na těle téměř nemají podkožní tuk.
Srst je jemná, sametová s kovovým leskem. Mohou být hnědáci, plaváci, ojediněle i palomina nebo špinaví bělouši. Kohoutková výška se pohybuje mezi 145 a 155 cm.
Díky zemi svého původu jsou tito koně neobyčejně vytrvalí a nenároční na potravu. Bez problému zvládají extrémní horko i zimu.

Využití
Achaltekinští koně jsou všestranná jezdecká zvířata. Využívají se v dostizích, parkúrech, drezúře i ve vytrvalostním ježdění. Zvláštností je způsob nesení hlavy, tzv. nad kolmicí díky vysokému posazení krku.


Achal-teke

Zvířátka

30. ledna 2008 v 16:18 | monda |  foto zvířat
1.Klokan
2.Afgánský chrt
3.Anglický ovčák
4.Perská kočka


Něco o koních

28. ledna 2008 v 17:37 | Mondula |  Domácí zvířata

Ušlechtilí gentlemani

Koně se většinou vyznačují plachostí, jsou bázliví a nedůvěřiví. Jsou to vlastnosti vrozené a i laik, který pozoruje chování koně jen chvilku, rozpozná řadu projevů, které jsou pro koně vlastní. Všichni koně se chovají stejně a přitom každý jinak projevuje rozdílnou míru temperamentu. Někteří na vše reagují prudce, jiní se vyznačují klidem, pasivitou nebo působí až ospale. Od choleriků přes množství přechodných typů až k flegmatikům. Neexistují dva, kteří by měli stejný temperament a totožnou povahu, každý je individuální. Umí být ale také velmi zvídaví a právě jejich zvědavost obvykle převládne nad typickým strachem a nedůvěrou. Samozřejmě jsou i hraví. Ne, že by vás samou radostí povalili k zemi jako pes, ale dokáží být nezbední či drzí. Nejdrzejší jsou vzrostlá hříbata: otevírají si dveře stáje, strkají nos do vaší kapsy, jestli se tam náhodou nenajde něco dobrého na zub a také si dovolí člověka i "štípnout" svými zuby.

Povaha a temperament

Někteří hřebci se v boji o své postavení ve stádě, chovají útočně až despoticky. Kdo rád vyhrává, má větší šanci na prvenství, naopak porážka či pád na překážce se těžko snáší. To se může uplatnit po zařazení do sportovních soutěží, kde se jejich bojovnost bude cenit.
Zkušení chovatelé a trenéři musí být zároveň dobrými psychology, aby uměli rozlišit jak s kterým koněm zacházet. S některým je třeba jednat v "rukavičkách", u jiného nezbývá než postupovat přísně a tvrdě. S výrazně temperamentním koněm, který bystře vnímá a snadno se vydráždí se pracuje jinak, než s koněm vlažným či laxním. Zásada z níž se obecně vychází, je: kůň se většinou rodí s dobrou povahou, záleží na člověku, aby ho svým zacházením nezkazil. Za zkaženého koně zpravidla nese vinu chovatel. Častým přetěžováním, unavováním, bitím apod. se kůň může proměnit v předrážděné, útočné až neurotické zvíře. Dostane-li se kůň do péče moudrého, vnímavého a vlídného chovatele, dokáže se odvděčit.

Inteligence a paměť

Zoologové se shodují, a třeba vás to zklame, že kůň nepatří mezi zvlášť inteligentní zvířata. Vědci si kladou otázku, jestli u koně nedošlo k útlumu inteligence právě díky nám lidem, díky dlouhodobému soužití s námi. Kůň si odvykl starat se o potravu a své bezpečí, vše mu zajistí chovatel a kůň jakoby se oddal závislosti na člověku. Samozřejmě, že kontakt s člověkem přinesl koním také mnoho nových jevů, kterým se kůň musel přizpůsobit a naučit. Rozhodně však rejstřík projevů, kterým se inteligence koní vyznačuje, není malý. Kolik pokynů a slov musí kůň rozpoznat, rozumět při pracovních nebo sportovních výkonech a kolik úkolů či jednání zvládne.
//<![CDATA[ //]]>

Pověsti z doby křestanské

27. ledna 2008 v 12:48 | Moník |  čtenářský deník
Bílá paní
Některým rodům se zjevovala bílá paní.Zjevovala s v různou dobu:někdy v pravé poledne, nejčastěji v noci.V roce 1539 se narodil panu Joštoviz Rožumberka nejmladší synáček Petr Vok.Měl dvě chůvy a kojnou.Kromě nich měl ještě jednu laskavou opatrovnici.Bílou paní.Ta se zjevovala vždy o půlnoci a kolíbala chlapce.Chůvy o ní věděly.Když se jedna z chův roznemohla, zjednali na její místo jinou.Ta, když bílá paní přišla ke kolíbce, vyrvala jí chlapečka z rukou.Bílá paní se zachmuřila a řekla:,,Víš-li, opovážlivá, co činíš!?Jsem příbuzná toho nemluvněte a mám k němu právo!Ale víc mne tu neuhlídáte,"V tom už ji chůva spatřila u zdi, a když bílá paní učinila nad stěnou znamení kříže, stěna se otevřela a zjevení zmizelo.!
Názor na pověst:Tato pověst se mi líbyla nejvíce, nejvíce bílá paní.Tato pověst byla velmi napínavá.

Ghotika

26. ledna 2008 v 14:16 | Mondula
Jednou jsme se s kámoškou rozhodly, že u mě přespí.Naši šly na večeři a my jsme zůstaly doma samy.Rozhodly jsme se podle naší kámošky zkusit ghotiku.Rychle jsme běžely do koupelny a vzaly jsme dvě žiletky.Rozbyli jsme ořezávátko a šly na věc.Nejprve jsme se obě bály, ale nakonec jsme se přemohly.Šlo to vlastně hladce.Kámoška se řízla hodně hluboko vedle žil a proudem jí tekla krev.Nevěděla jsem co mám dělat.Volala jsem mému tátovi, ale on to nebral.Běhal mi z toho mráz po zádech, zatímco kámoška ležela v kooupelně v malé louži krve.Teprve ted' jsem začala litovat, že jsem se odhlásila ze zdravotnického kroužku.Krev tekla čím dál tím větším proudem a já dostala strach, že Karolína vykrvácí.Když jsem přemýšlela o tom, čím mám Karol zachránit, slyšela jsem v koupelně výkřik.Rychle jsem tam běžela a Karolína ležela ve vaně úplně zdravá a po krvi nebylo ani památky.Strašně se třásla a koukala na zed'.Podívala jsem se, na co kouká a tyky jsem vykřikla.Na zdi bylo její krví napsáno: ,,Ještě se vrátím, vy mi služby musíte oplatit." Nebylo tak těžké uhádnout, kdo Karolínu zachránil.Byl to Satan.Šly jsme radši rychle spát a ráno jsme se probudily s krvavými šrámy na obou rukách.Nevíme, jestli nám to udělal zrovna Satan, ale kdo jiný by nás poškrábal do krve?Když na to vzpomínáme, ještě teď' nám běhá mráz po zádech...

Vtipy

24. ledna 2008 v 13:27 | monca |  Vtípky
Tajemná hlubina
,,Váš manžel je potápěč?Vidím, že už druhý den loví u mola mušle.",,Kdyby mušle!Předváděl se před holkama, skočil po hlavě do vody a vypadly mu třetí zuby!"
Létající babička
Říká babička vnukovi:,,Zdál se mi sen, že jsem létala nad městem a všecho bylo tak nádherně barevné!" ,,Babičko, kolikrát ti mám říkat, že tvoje prášky jsou NALEVO od těch mých!"
Ajem Sory
,,Můžeš mi říct, kdo tě přivedl do jiného stavu?" ,,Nějaký cizinec!" ,,A představil se ti alesponˇ?" ,,Jo, říkal Ajem Sory!"

Zrádná větev

23. ledna 2008 v 11:46 | Mondula
Šla jsem s kámoškou na třešně. Jelikož se bojí výšek a neumí na stromy lézt, bylo to na mně. Naopak já na stromy lezu lezu ráda a jsem hbitá jako opička. Trhala jsem, házela jí třešně dolů a všechno vycházelo bezva.Bohužel jen do doby, než jsem měla slézt.Když jsem se dostala na větev, zachytila jsem se za tričko a moje snaha vyprostit se byla marná.Bohužel šli okolo kluci a měli ze mě děsnou legraci.Nejhorší bylo, že větev praskla a já se ocitla na zemi přímo před nimi.

Sexy Back

22. ledna 2008 v 13:54 | monca |  texty písní
I'm bringing sexy back
Them other boys don't know how to act
I think you're special, what's behind your back
So turn around and I'll pick up the slack.
Take'em to the bridge
Dirty babe
You see these shackles
Baby I'm your slave
I'll let you whip me if I misbehave
It's just that no one makes me feel this way
Take'em to the chorus
Come here girl
Go ahead, be gone with it
Come to the back
Go ahead, be gone with it VIP
Go ahead, be gone with it
Drinks on me
Go ahead, be gone with it
Let me see what you're working with
Go ahead, be gone with it
Look at those hips
Go ahead, be gone with it
You make me smile
Go ahead, be gone with it
Go ahead child
Go ahead, be gone with it
And get your sexy on
Go ahead, be gone with it
Get your sexy on
Go ahead,be gone wiht it
Get your sexy on
I'm bringing sexy back
Them other boys don't know how to act
Come let me make up for the things you lack
'cause your burning up I gotta get it fast
Take'em to the bridge
I'm bringing sexy back
Them other boys don't know how to act
It that's your girl you better watch your back
'cause she'll burn it up for me and that's a fact
Take'em to the chorus

Co je to trop.deštný les?

21. ledna 2008 v 13:37 | Moník |  Referáty-tropické deštné lesy

Co je tropický deštný prales?



Tropický deštný prales je nejproduktivnějším a nejkomplexnějším ekosystémem na světě. Rozkládá se mezi obratníky Raka a Kozoroha (mezi 20° 30' severní a jižní šířky od rovníku). Roční souhrn srážek se zde pohybuje od 380 do 1000 cm a teplota kolísá mezi 20 °C až 30 °C. V tomto teplém mlžném skleníkovém prostředí vyživovaném tropickým sluncem se rychle vytváří vysoký, svěží, vždy zelený prales, který kvete a plodí po celý rok. Původní substrát je zde ovšem poměrně chudý, neboť les zadržuje prakticky všechny cenné živiny.
Nejstarší nenarušené "primární" deštné lesy jsou pravděpodobně milióny let staré. Přestože prales může po svém vymýcení rychle regenerovat, "sekundární" les, který tak vzniká lze rozeznat ještě po několik staletí. Dlouhodobé a neměnné podmínky vedou k úžasné pestrosti rostlin a živočichů. Žije zde proto mnohem více druhů než v jakémkoliv jiném prostředí. Některé z nich jsou velmi vzácné. Voda je neodmyslitelnou součástí džungle a bažiny, říční břehy a pravidelně zaplavovaná území umožňují vznik typických deštných pralesů. Některé tyto rysy nalezneme i u tropických vlhkých lesů. Ty rostou v oblastech s nižšími srážkami sezónního charakteru a některé stromy zde v suchých obdobích dokonce shazují listy. Deštné pralesy můžeme nalézt i v některých částech subtropického a mírného pásu.
Tropické deštné pralesy jsou biologicky nejproduktivnějšími ekosystémy. Jejich bohatství, komplexnost a význam jsou zdrojem jejich hodnoty a nezastupitelnosti. Dnes jsou však, bohužel, díky rozsáhlému ničení a intenzivnímu využívání velmi ohroženy.
Úžasná rozmanitost

I přestože tropické pralesy zaujímají pouhých 7% zemského povrchu, žije zde více než polovina všech rostlinných a živočišných druhů. (např. na svazích jediné spoky na Filipínách roste více druhů stromů než v celých Spojených státech; v jihoamerické Kolumbii, která je přibližně stejně velká jako New York, ale je pokryta pralesem, hnízdí 1395 ptačích druhů - v New Yorku pouze 195 druhů) Jediný strom v deštném pralese může hostit až 1200 druhů brouků.
Deštný prales ovšem své bohatství nedává okázale najevo. Není to, jak si někdy představujeme, neproniknutelný a hlučný les s pestrobarevnými a nebezpečnými zvířaty která zdobí stromy a vyskakují zpoza každého křoví. Zastíněné bylinné patro je poměrně řídké a chůze zde není nijak obtížná. Koruny stromů rozkládají svůj baldachýn ve velké výšce a jejich kolmé kmeny tvoří světovou galerii. Navzdory tlumenému zvuku kapající vody, bzučení a vrzání hmyzu a občasnému zavolání ptáka zde vládne atmosféra ticha a klidu. Teprve při bližším zkoumání objevíme tu úžasnou rozmanitost pralesa.
Téměř každý strom náleží k jinému druhu. Motýl, který proletí osamoceným slunečním paprskem, zazáří jako nápadná barevná skvrna - je však jen jedním zástupcem neuvěřitelných stovek druhů, které živí na malém území pralesa.
Celkový pohled

Pralesy se nalézají ve čtyřech hlavních světových biogeografických zónách - Etiopská oblast ; Orientální oblast ; Pralesy netropické oblasti ; Zvláštní pralesy . Současné rozšíření pralesů je důsledkem jejich předchozího rozvoje. Dosud zůstaly zachovány některé spojovací články mezi pralesy na kontinentech, které jsou dnes od sebe odděleny. Jak se kontinenty navzájem oddalovaly, měnilo se podnebí a vznikaly nové druhy rostlin a živočichů.
Kdysi pokrývaly pralesy 14% zemského povrchu. Za posledních 200 let, a především od roku 1945, se tato plocha zmenšila na polovinu. Tropické pralesy byly zničeny mnohem rychleji než jakákoliv jiná přírodní společenství. Z celkové rozlohy deštných pralesů, která činila 900 miliónů hektarů. Je každý rok zdevastováno nebo vážně ohroženo 20 miliónů hektarů. Zelený pás pralesů, který obepíná naší planetu, je již ohrožen a vlastně odsouzen ke zničení.
Ztráta obrovského množství vody, která v nich koluje, by mohla ovlivnit cyklus vypařování a srážek, který tvoří počasí na Zemi.
Život ve stínu

Zešeřelý svět na dně pralesa je domovem pozemních ptáků a savců. Zatímco někteří se živí kořínky, jiní slídí po zemi a hledají jedlé houby nebo plody. V tomto prostředí je výhodou dobře vyvinutý čich. Drobní živočichové žijící ve vrstvě napadaného listí jsou bohatým zdrojem potravy.
Významnými konzumenty přízemních pater jsou hlodavci. Někteří z nich tvoří velmi významnou roli v rozšiřování pralesů. Mnozí ptáci žijí téměř výlučně na temném dně pralesa.
Mezi skvrnami světla

Na místě, kde se skácel velký strom, se objevil prostor v klenbě korun a sluneční světlo proniká do spodních pater pralesa. Totéž se děje na okrajích pralesů nebo na říčním břehu. Bujná vegetace na těchto místech přitahuje býložravce. Malí kopytníci spásají listy mezi skvrnami slunečního světla.

Nový Zéland

20. ledna 2008 v 14:16 | Mondula |  Referáty-nový zéland
Oficialní název : New Zeland

Hlavní město: Wellington
Rozloha: 268 680 km2
Měna: novozélandský dolar (NZD)= 100 centů
Počet obyvatel:3 995 000
Úřední jazyk: Angličtina

Zajímavosti :

Severní ostrov: syrná a bahenní oblast Rotorua, kameny vyvržené mořem zvané Oamaru, Napier - město pvystavěné ve stylu Art deco, Mt. Ruapehu - nejvyšší činná sopka v zemi, Mt. Egmont - Taranaki - nejmajestátnější hora na Novém Zélandu, Kai Iwi beach - panenský kout na břehu Tasmanského moře. Jižní ostrov: Národní park Fiordland, Pankake Rocks, Ledovce Franz Josef a Foxův, Nelson lakes

Austrálie.Oceánie

19. ledna 2008 v 10:54 | Moník
Nejmenším kontinentem, zahrnujícím jen 6% pevniny na světě, je Austrálie a okolní ostrovy označované souhrnným názvem Oceánie. Tento nejmenší světadíl se vyznačuje i nejnižším počtem obyvatel, pokud do této statistiky nepočítáme Antarktidu. Největší procento pevniny tohoto kontinentu zabírá samotná Austrálie tvořící samostatný stát, dalšími většími pevninami jsou ostrovy Nový Zéland a Papua - Nová Guinea. Před dávnými časy spolu zřejmě tvořili jeden celek, který se však vlivem pohybů zemské kůry oddělil od Asie. Další tisíce malých ostrovů a ostrůvků v Tichém oceánu vznikly především díky sopečné činnosti nebo jsou korálového původu. Přestože je Austrálie velmi málo členitá, poskytuje její příroda nesmírně zajímavé možnosti. Jako důsledek dávných geologických činností, kdy došlo k oddělení a tím i k izolaci tohoto kontinentu, můžeme na tomto místě najít spoustu endemických druhů zvířat, především vačnatců, jako jsou klokani, medvídek koala, ptakopysk, ježura apod. Další druhy se zde dostaly s osadníky.

Jedná se například o stáda divokých koní, králíky, velbloudy nebo známé psy dingo. Protože zde nemají přirozeného nepřítele, velmi se jim daří a bohužel postupně vytlačují zdejší faunu. K nejkrásnějším a nejzajímavějším přírodním oblastem Austrálie však patří okolní oceán s bohatým podmořským životem. Především oblast největšího korálového útesu na světě, který se táhne podél australského pobřeží, je světovým unikátem. Právě z tohoto důvodu je Austrálie a většina ostrovů v Tichém oceánu hojně navštěvována turisty. Lákadlem jsou především korálové útesy, které jsou rájem pro potápěče. Lákají také zajímavé tradice místních obyvatel a úžasná příroda. K velmi oblíbeným místům tohoto kontinentu patří Havajské ostrovy, ostrovy Fidži, Šalamounovy ostrovy a další ostrůvky v oblasti Mikronésie nebo Francouzské Polynésie, Tahiti, Bora Bora, Vanuatu. Na mnoha těchto ostrovech žili ještě v 19.století kanibalové. I když by se mohlo zdát, že je Austrálie pro turisty z Evropy trochu z ruky, patří k velmi atraktivním a hojně navštěvovaným místům. Turisty přitahuje především exotická krása tohoto světadílu a touha poznat vzdálené krajiny.

Pouště

18. ledna 2008 v 11:52 | Mončičák

Pouště

Pouštní krajiny


Voda je vzácná na více než třetině světového povrchu. Některé
oblasti zemského povrchu jsou kvůli suchu téměř bez života.

Příčiny, proč je tolik zemského povrchu vyprahlého, jsou
spjaty s cirkulací atmosféry kolem zeměkoule. Kolem rovníku, kde
je horko velmi intenzivní, teplý vzduch rychle stoupá a ochlazuje se. Při
jeho chladnutí vznikají mraky a většina vláhy ze vzduchu se vytratí
během prudkých bouřek.

Co je to poušť?


Pouště jsou oblasti s průměrnými ročními srážkami
menšími než 25 cm a kde množství vody odpařené přesahuje množství
vody spadlé ve formě deště a sněhu. Některé pouště
jsou neobyčejně studené s teplotami klesajícími v zimě
pod ?40 stupňů C ( např. poušť Gobi v Číně)

Pouště mají jak písečný povrch, tak i kamenitý, nebo skalnatý.
Na písečných pouštích vítr přesouvá písek a vytváří
tak písečné duny.

afrika-povrch,...

17. ledna 2008 v 11:43 | Monča
Afrika
Africký světadíl se rozkládá na západní i východní polokouli a po obou stranách rovníku. Na jižní polokouli se nalézá plná třetina afrického kontinentu. Afrika je se svými 30 319 000 km2 druhým největším kontinentem, jemuž náleží více než pětina pevniny. Z celkového počtu obyvatelstva světa žije v Africe něco přes 10%, takže průměrná hustota zalidnění nepřesahuje 16 obyvatel na km2. Afrika zůstala dlouho neznámou pevninou pro svou nepřístupnost, tropické klima, pralesy, pustiny a jiné obtíže.

Povrch

Afrika má kompaktní ráz nevelkou horizontální a vertikální členitostí. Evropu odděluje od Afriky Středozemní moře na severu spojené Gibraltarským průlivem (širokým asi 14 km) s Atlanským oceánem. Významnějšími zálivy jsou zde jen Velká a Malá Syrta při libyjském a tuniském pobřeží, kde leží největší africký ostrov ve Středomoří Džerba. Jediné suchozemské spojení má Afrika s Asií 120 km širokou Suezskou šíjí. Za vlastní kontinentální rozmezí se pokládá Suezský průplav, otevřený již v roce 1869. Za Suezským zálivem dělí africké pobřeží od Arabského poloostrova. Za širokým Mosambickým průlivem se rozkládá Madagaskar (587 tisíc km2), čtvrtý největší ostrov světa. Oceánské ostrovy Seychely, Komory, Maskarény a další jsou většinou sopečného původu.
Africký štít, tvořený krystalickými horninami převážně prahorního stáří, patří k nejstarším a nejstabilnějším geologickým útvarům na Zemi. Pokládá se za zbytek staré gondwanské pevniny. Asi v jedné třetině kontinentu na jihu a východě vystupují staré horniny štítu (Jihoafrický štít) na povrch. Vnitrozemské poruchy daly vznik množství hrástí a příkopových propadlin, doprovázených často vulkanickou činností. Nejmohutnější je soustava Východoafrického příkopu s řadou tektonických zlomů a sopek, místy dosud aktivních.
Povrch Afriky je možno zhruba rozdělit na tři základní oblasti: oblast Atlasu, oblast tabulových plošin, vrchovin, rovin a pánví a oblast východoafrických vysočin.
Atlas patří k soustavě třetihorních alpinských pohoří. Přes svoji délku téměř 2 000 km zaujímá jen malou část na severozápadě kontinentu.
V plošinaté části Afriky je daleko nejrozlehlejší pustinná oblast Saharsko-súdánské tabule, která zahrnuje všechny typy pouští. Vynikají mezi nimi poušť Sahara, téměř 9 miliónů km2 rozlehlá, s typickými tvary pouštního větrání. Uprostřed ní vystupují vysoká pohoří Ahaggar (3 005 m) a Tibesti (Emi Koussi 3 415 m). Na odkrytých saharských horninách se tvoří skalní pouště (hamady), na štěrcích ergy, suchá řečiště jen s občasnými toky po vzácných deštích vádí. Nejsušší je Libyjská poušť, kde se vádí nevyvinuly ani ve vlhčím pleistocénu. Na jih od Čadské pánve se rozkládá ještě rozsáhlejší deprese Koňské pánve na více než 3 miliónech km2. Rozlehlá pánev Kalahari se rozkládá na jih od plošiny Lunda-Katanga. Hřebeny Kapských hor (2 326 m) vyplňují nejjižnější část kontinentu. Oblast východoafrických vysočin je geomorfologicky nejpestřejší. Původní náhorní plošina budovaná krystalickými horninami, zvláště žulami, je hluboce tektonicky rozrušena zejména složitou soustavou příkopových propadlin. Ty vznikly od mladších třetihor a byly doprovázeny četnými sopečnými výbuchy a výlety. Západní systém vyplněný zčásti jezery Malawi, Tanganika a dalšími přečnívají sopečné masivy Virunga a Ruwenzori s malými vrcholovými ledovci na rovníku. Střední systém příkopových propadlin pokračuje od Assalské prolákliny a Etiopského příkopu k jihu, riftovým údolím až k jezeru Malawi. Oba systémy uzavírají významnou Jezerní plošinu s Viktoriiným jezerem, které je největší v Africe. Bohatě tektonicky členěná a v mladších třetihorách přemodelovaná Etiopská vysočina je od ostatních pohoří Somálského poloostrova oddělena Etiopským příkopem.

Vodstvo

Většina afrických řek je charakteristická nepravidelnými odtokovými poměry i tvary říční sítě. Vodní režim ovlivňují zejména rozdíly mezi srážkovými úhrny tropických oblastí a suchými pouštěmi. Více než třetina Afriky odevzdává své vody atlantskému oceánu. Kongo, druhá na vodu nejbohatší řeka světa s 41 400 m3 za sekundu. Niger na svém rozsáhlém povodí a 4 160 km dlouhém toku sbírá vody mnohem méně, poněvadž jeho střední tok zasahuje hluboko do suché saharské oblasti. Veletokem pobřeží Indického oceánu je především mocná Zambezi s proslulými Viktoriinými vodopády (až 130 m vysokými) a mohutnými vodními díly.
Jediný africký veletok, který odevzdává své vody Středozemnímu moři je Nil. S Kagerou je to druhý nejdelší tok světa.

Podnebí

Při své poloze při rovníku a obou obratnících je Afrika nejteplejším světadílem. Základní klimatické rozdíly jsou podmíněny změnami v poměrech tlaku vzducu nad pevninou a sousedními oceány. Menší vliv mají i horopisné poměry a cirkulace mořských proudů kolem pobřeží. V podstatě můžeme rozlišit čtyři základní klimatické zóny s místními rozdíly zejména v hornatých oblastech. Rovníkové pásmo Koňské pánve a pobřežních oblastí Guinejského zálivu je pravou tropickou zónou s horkým a vlhkým podnebím po celýrok. Druhou základní oblastí je pásmo tropických dešťů monzumového typu s horkým a vlhkým létem, nestejně dlouhým a výrazným obdobímsucha v zimní polovině roku. Rozkládá se po obou stranách rovníkového pásma. Třetí oblastí tropických pasátů se vyznačuje extrémně suchým a horkým podnebím s nedostatečnými srážkami při velkém výparu a nejteplejšími místy kontinentu. Patří sem rozsáhlé území Sahary i vyprahlé pouště Kalahari a Namibie v jížní části světadílu. Posledním pásmem je oblast subtropického podnebí, která zasahuje jen malé území na severu a jihu Afriky.

Oblastní rozdělení

Regionální rozdělení Afriky je dosud silně poznamenáno koloniálními poměry, které dosud přetrvávají i v jejím politickogeografickém rozčlenění. Hranice statů ve velké většině nejsou vedeny v souladu s přírodními a národnostními či hospodářskými poměry. Do severní Afriky počítáme většinu arabských zemí od Maroka a Mauretánie až po Egypt, který zasahuje Sinajským poloostrovem už do Asie. V nevelké vzdálenosti za obydlenými pobřežními a horskými kraji s větším množstvím srážek se šíří saharská poušť. Území vět šiny severoafrických států je proto velmi rozsáhlé, ale v průměru jen málo osídlené. Nesourodou oblast východní Afriky vytvářejí země v prostoru horního a středního nilského povodí, Etiopie, Somálského poloostrova i jezerních plošin a příkopových propadlin Keni, Ugandy a Tanzanie. Její severní část je obydlena hamitsko-semitskými národy. Největší množství zemí od Senegalu, Gambie, Guineje, Mali až po Čad, Nigérii a Zair v Koňské pánvi zahrnujeme do oblasti západní a střední Afriky. Většina z nich se rozkláda v tropickém vlhkém území při pobřeží Guinelského zálivu, ale náleží sem i jížní čast Sahary a rozsáhlé prostory savan. Jižní Afrika pak tvoří země s rozdílnými přírodními i sociálními poměry od Angoly, Zambie a Mosambiku až po Jihoafrickou republiku, která jako ekonomicky nejsilnější mocnost na jihu Afriky se v celé této oblasti snaží uplatnit svůj vliv. Řadíme sem i ostrov Madagaskar a další ostrovy a souostroví Indického oceánu v jeho širokém okolí.

Něco více o Shagia arab

16. ledna 2008 v 10:12 | Mončičák
Povaha: velmi milá,hodná a tolerantí klisnička ale zase to není žádný lenoch určitý temperament v sobě má. Na vyjížďkách i v jízdárně snadno ovladatelná.
Hodí se na: drezuru.parkur,výstavy
Nehodí se na: western

O čechovi

15. ledna 2008 v 10:19 | Mondula |  čtenářský deník
Za Tatrami, v rovinách při řece Visle rozkládala se od nepaměti Charvátská země, část první veliké vlasti Slovanské.V ten čas dva bratři Čech a Lech, spolu se o tom smluvili, že opustí rodnou zemi bojem neblahou.Řekli si:,,Vyhledejme sobě nových sídel, kdež by náč rod žil s pokojen a díla si hleděl." Jak usnesli tak vykonali. Na západ slunce se vydali do neznámé končiny.Napřed šli zvědové a zbrojní muži, prostřed vejvoda Čech, sivé brady, ale statný a silný, jako bratr Lech a kolem nich vladykové, všichni na koních.Za nimi starci, ženy a děti na hrubých vozích, na koních, stáda dobytka, naposled pak opět zbrojní muži.Brali se nejprve končinami příbuzných plenem až přešli hranice Charvátské země, až přebředli řeku Odru a vstoupili do neznámých, hornatých končin.Rok míjel roky.Rodů přibývalo.Množilo se Čechů plámě.Po východu slunce spatřili horu Říp a vystoupali na ní a praotec Čech řekl:,,Vidím novou krásnou zem zde zůstaneme.!" Minulo skoro třicet let od toho času, co vešel vejvoda Čech do České země.A když osmdesátý šestý rok nastal starci se naplnili jeho dnové a zemřel.Všichni ho oplakávali a brali jako otce.A proto pojmenovali novou zem jako Českou. A od té doby zde žijí čeští panovníci, králové a lidé.
NÁZOR NA POVĚST:Tato pověts se mi velmi líbila, nejvíce praotec Čech.

Něco více o Arabském plnokrevníkovi

10. ledna 2008 v 15:55 | Moník
Zajímavé údaje:Jedinečný vzhled arabského plnokrevníka je určován utvářením páteře, které se liší od ostatních koňských plemen v několika ohledech.Arab má 17 žeber(ostatní koně 18), 5 bederních obratlů (ostatní 3) a 16 ocasních obratlů (ostatní 18).

Arabský plnokrevník

PŮVOD:Arabský plnokrevník pochází ze severní Afriky a okolního Východu-zejména z Egypta.Arabským plnokrevníkem nazýváme pouze ty koně,kteří prokazatelně pocházejí z arabských koní importovaných z těchto oblastí
MOŽNOST VYUŽITÍ-Arabský plnokrevník je velmi elegantní jezdecký kůň a také výborný dostihový kůň.Mimo to se používá v chovu pro zušlechtění různých plemen.Arabský kůň byl důležitým zakladatelem chovu anglického plnokrevníka.
CHODY-Arabský plnokrevník je známý svými elegantními pohyby,které vyniknou zejména ve cvalu.V klusu se arab pohybuje velmi harmonicky a uvolněně.Krok není zrovna nejsilnější stránkou tohoto plemene.

něco více o Achal- take

9. ledna 2008 v 16:56 | monca
Původ
Rusko,Turkmenistán,Kazachstán,Uzbekistán

Charakter
Achaltekinci nejsou povahově právě nejjednoduchší:bývají tvrdohlavý a velmi temperamentní.

Možnosti využití
Achaktekín je typický pouštní kůň,který je známí svou extrémní odolností a vytrvalosti.Dnes se používá také v dostihovém sportu.

Chody
Pohyb tohoto graciézního zvířete je plochý,uvolněný,prostorný a elastický ve všech chodech.

Zajímavosti
Achaltekinec je schopen překona obrovské vzdálenosti bez krmení a téměř bez vody.Tradičně se tito koně chrání sedmi plstěnými přehozi a krmí se dietní potravou s vysokým obsahem bílkovin.Deky se snímají pouze během dostihů a během několika minut před západem slunce.

Pár foteček pejsků

6. ledna 2008 v 15:06 | Monča |  foto zvířat
1.Bernský salašnický pes
2.zlatý retriver
3.špic malý
4.kavkazký ovčák
5.anglický ovčák
6.afgánský chrt