Skleníky

30. října 2007 v 20:13 | Lucík |  Referáty-tropické deštné lesy
Skleník tropických rostlin.
Skleník kapradin a cykasů.
Skleník subtropických rostlin - palmový.
Skleník kaktusů a a jiných sukulentů.
Skleník bromélií.
Zásobní a pěstební skleník.
Skleník tropických rostlin
VIKTORIE KRÁLOVSKÁ - Victoria cruziana Orbign.
Největší leknín světa - viktorie, je rostlina spojená se jménem českého cestovatele a botanika Tadeáše Haenkeho, který ji objevil r. 1801 na bolivijské řece Mamoré. Poprvé vykvetla v Evropě v Kew Gardens u Londýna roku 1849, v českých zemích pak v děčínské zámecké zahradě v létě r. 1852. Naše botanická zahrada se může pochlubit kvetoucí viktorií každým rokem od r. 1924. V tomto a následujících letech zde stávaly zástupy lidí, kteří chtěli spatřit tento skvost mezi tropickými rostlinami.
Viktorie roste v celém povodí Amazonky, ve stojatých vodách s teplotou 28-33° C. Je to vytrvalá rostlina s mohutným, plazivým oddenkem, který vytváří dlouze řapíkaté listy s kruhovitou-talířovitou, sytě zelenou čepelí o průměru až 2 m s kolmo ohnutým, 10-15 cm vysokým okrajem. Na rubu je list vyztužen lištami a pokryt ostny. Údajně unese váhu až 35 kg. Květy vyrůstají jednotlivě uprostřed růžice listů, mají velké množství okvětních lístků a průměr až 20 cm. Květ se otvírá odpoledne, kvete po dvě noci a zavírá se třetího dne ráno. Začíná jako sněhově bílý, později tmavne a zavírá se jako tmavě růžový.
Přesto, že jde o vytrvalou rostlinu, pěstujeme ji jako jednoletou. Semena, která sklízíme z velkých ostnitých tobolek po vypuštění bazénu, přechováváme v nádobě v chladné vodě. Výsev v polovině března do teplé vody, výsadba 1 nejsilnější rostliny nejdříve koncem dubna, intenzívní nárůst nastává po zakořenění a je nejvýraznější v červnu až srpnu. Od září jednotlivé listy odumírají a tvoří se stále menší, koncem října proto rostlinu likvidujeme. Pro naši zahradu je viktorie charakteristickou rostlinou a lákadlem či atraktivní zvláštností pro návštěvníky všech botanických zahrad, které ji pěstují.
Ve skleníku tropických rostlin je i ukázka mangrovní vegetace se zástupci rodu Pandanus, šáchorem papírodárným (Cyperus papyrus), pro představu se pěstuje rýže setá (Oryza sativa). Z dalších významných kulturních plodin je tu banánovník (Musa acuminata), třtina cukrová (Saccharum officinarum), kakaovník (Theobroma cacao) nebo vanilka pravá (Vanilla planifolia). Z důležitých tropických čeledí jmenujme zázvorovité (Zingiberaceae), marantovité (Marantaceae), morušovníkovité (Moraceae), pepřovníkovité (Piperaceae) nebo begoniovité (Begoniaceae).
Skleník kapradin a cykasů
Skleníku dominují jednak stromovité kapradiny, např. Dicksonia antarktica, a na druhé straně každého zaujmou krásné cykasy - Cycas revoluta a Cycas circinalis, Ceratozamia mexicana, Dioon edule a Encephalartos hildebrandtii, z nichž většina vytváří rozmnožovací orgány: plodolisty s nahými vajíčky nebo šištice. Semena jsou ovšem neoplozená, protože rostliny jsou dvoudomé. Za zmínku stojí i několik pěkných epyfitních kapradin parožnatek (Platycerium alcicorne), které rostou přichycené za kůru stromů a mají dva typy listů: široké, jimiž objímají kmen a zachytávají za ně opadávající listí, ve kterém si pak udržují vláhu, a parožnaté, nesoucí na špičkách spodní strany listů výtrusy.
V tomto skleníku je i vitrína s ukázkou často pěstovaných pokojových rostlin a s masožravými epyfitními láčkovkami Nepenthes.
Skleník subtropických rostlin - palmový
Nejvyšší skleník naší botanické zahrady je vysoký 10,5 m. Jsou v něm zastoupeny především subtropické rostliny z oblastí, kde zimní teploty 5-10° C jsou provázeny srážkami, léto je horké a suché. Jedná se vesměs o stálezelené dřeviny, které bývají v letních měsících umístěny volně na zahradě. Proto ve skleníku může být v zimě poměrně nízká teplota.
Skleník nazýváme palmový, neboť jsou zde vysazeny méně náročné druhy palem - datlovník kanárský (Phoenix canariensis), žumara nízká (Chamaerops humilis) a Trachycarpus fortunei (uprostřed). Zastoupeny jsou i druhy jiných čeledí krytosemenných, např. myrtovitých, přesličníkovitých, banánovitých, morušovníkovitých, cejbovitých a liliovitých. Ze subtropických druhů jižní polokoule jsou zde nahosemenné rostliny Podocarpusneriifolius - nejstarší rostlina v našich sklenících, Araucaria excelsa a Araucaria bidwillii. Z hlediska hospodářsky významných druhů můžete uvidět datlovník, kávovník, olivovník, japonskou mišpuli neboli lokvát (Eriobotrya japonica), kvajavu, Psidium catttleyanum), rohovník (Ceratonia siliqua), manihot (Manihot esculenta), ceibu (Ceiba pentandra) se silným trnitým kmenem, granátové jablko (Punica granatum). Velmi zajímavou dřevinou, původem z australské oblasti, je blahovičník (Eucalyptus globulus), rychle rostoucí dřevina, dnes pěstovaná v mnoha subtropických oblastech.
Mezi stálezenými dřevinami je snad nejznámější vavřín vznešený tzv. bobkový list (Laurus nobilis) odedávna využívaný jako koření, do věnců i okrasný listem, tvarovaný i volně rostoucí.
Točité schodiště, které nás dovede na ochoz skleníku, je lemováno otáčivými nebo popínavými rostlinami: mučenka jedlá (Passiflora edulis), Asparagus falcatus i Bougainvillea glabra.
Skleník kaktusů a jiných sukulentů
Sukulenty jsou rostliny, které mají některé orgány (většinou stonky nebo listy) zdužnatělé, a tak přizpůsobené nedostatku vody po většinu vegetačního období.
Jednou z nejznámějších je čeleď kaktusovitých (Cactaceae) původem z Ameriky a jejími typickými zástupci jsou sukulentní rostliny, které mají ztlustlý zelený stonek a listy přeměněné v ostny. Ostny slouží rostlině jako ochrana před býložravci a také mají ostny většinou světlou barvu nebo jsou dokonce tak husté jako chlupy (Cephalocereus senilis - zvaný dědek), čímž stíní před přímo dopadajícími slunečními paprsky nebo je alespoň rozptylují. Z významných druhů jsou zde velké exempláře Echinocactus gruzonii, Cereus peruvianus nebo Opuntia ficus-indica s jedlými plody.
Mezi další zastoupené sukulenty patří druhy z čeledí pryšcovitých (Euphorbiaceae), liliovitých (Liliaceae) nebo agávovitých (Agavaceae).
Agáve sisalová, sisal, z čeledi Agavaceae-agávovité
Všech asi 300 druhů agáve je vázáno na americký kontinent, přičemž mnohé z nich jsou hospodářsky využívány i jinde v tropických i subtropických oblastech celého světa. Mimo Ameriku jsou pěstovány jako dekorativní rostliny, ve Středozemí zplaněly. Agáve jsou rostliny monokarpické, tj. vykvétají za život pouze jedenkrát a posléze odumírají. Květenství jsou různě vysoká (až 5 m) a bohatá na zelenavě žluté až bílé květy. Rostlina však před svým skonem stačí vytvořit odnože a semena k zajištění dalšího potomstva.
Agáve sisalová pochází ze Střední Ameriky, kde je hojně pěstována. Dospělá rostlina vytváří krátký kmínek s bohatou růžicí sivozelených, úzkých, mečovitých listů zakončených 2 cm dlouhým ostnem. Tuhé, sukulentní listy obsahují pevná sklerenchymatická vlákna (technické vlákno 0,6-2 m dlouhé), světle žlutá až hnědočervená.
Největší množství vláken z agáve se spotřebuje při zpracování na motouzy a pytle, kratší vlákno pak v čalounictví a k výrobě papíru. Pro tkaní se často míchá s jinými vlákny. Z rostlin se také získává šťáva bohatá na cukry, která po zkvašení dává alkoholický nápoj pulque nebo tequila.
Skleník bromélií
Druhy z čeledi broméliovitých (Bromeliaceae) jsou byliny s listy uspořádanými v listové růžice. Kořenový systém je slabě vyvinutý až zakrnělý a rostliny využívají především vzdušnou vlhkost, které je v místech kde žijí (tropické deštné pralesy) dostatek. Často žijí epyfiticky. Velmi hospodářsky významný je druh Ananas commosus, jehož chutné a šťavnaté plodenství vyrůstá uprostřed listové růžice. S úspěchem se dá pěstovat i v bytech.
rod Tillandsia
Tilandsie mají typický vzhled bromélií - různě široké, celokrajné listy jsou uspořádány do růžice. Zkrácený stonek je u některých druhů na bázi cibulovitě zduřený. Povrch listů je pokryt v různé intenzitě šupinkami, které jsou schopny absorbovat atmosférickou vlhkost a předávat ji dále buňkám listů. Některé širokolisté druhy vytvářejí také v centru růžice nálevku, v které se hromadí srážková voda. Tu pak tilandsie čerpají pro svoji potřebu. Některé druhy jsou naopak sukulentní.
Převážná část druhů tilandsií jsou rostliny epifytní, tj. rostliny, které se přichycují svými kořeny na jiné rostliny (kmeny a větve stromů, keře, kaktusy), některé z nich výjimečně rostou i na zemi nebo na vlhkých skalách. Existují i zcela bezkořenné druhy (Tillandsia usneoides), které rostou přichyceny na telegrafních drátech ve městech tropických zemí. Tilandsie jsou vázány, tak jako jiné bromélie, výhradně na americký kontinent, jsou rozšířeny od Mexika po Chile. Popsáno bylo více jak 400 druhů.
Zájem o pěstování těchto rostlin je zcela opodstatněný - jsou to exotické rostliny atraktivní svým bizardním vzhledem, barevnými květy či listeny květenství, pěstitelsky značně nenáročné. Veškerou výživu dostávají ze vzduchu (vodu a minerální látky), svými kořeny ji nepřijímají vůbec nebo jen nepatrné minimum. Základní podmínkou pro jejich pěstování je vyšší teplota a dostatečná vlhkost vzduchu, kterou lze zajistit pravidelným mlžením rostlin i v relativně suchých bytech. Mnohé z nich snáší i určité přistínění, některé jsou vysloveně světlomilné. Nesnášejí tvrdou chlórovanou vodu.
Pěstební a zásobní skleník
Skleník je rozdělen na tři oddíly podle teploty. V nejteplejší části je množárna a pěstují se zde některé orchideje. V dalším oddělení je zásobní rostlinný materiál a nejstudenější skleník se používá hlavně k zazimování druhů, které nesnášejí mráz a v létě jsou na zahradě. Tento skleník není běžně veřejnosti přístupný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eliška procházková eliška procházková | E-mail | 23. října 2011 v 13:47 | Reagovat

díky ale nepoohlomito zkus psát přehledně!ale aspon mas heskou grafiku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama